Propria v moderních výkladových slovnících češtiny

0504725 - ÚJČ 2020 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Dvořáková, Žaneta
Propria v moderních výkladových slovnících češtiny.
[Proper names in modern Czech monolingual dictionaries.]
Naše řeč. Roč. 102, 1/2 (2019), s. 119-132. ISSN 0027-8203
Institucionální podpora: RVO:68378092
Klíčová slova: dictionary * lexicography * list of proper names * proper names
Obor OECD: Linguistics
Způsob publikování: Omezený přístup
https://www.ceeol.com/search/article-detail?id=761581

Příspěvek se zabývá přístupy k vlastním jménům v českých jednojazyčných výkladových slovnících. Zaměřuje se na rozdíl mezi vlastními jmény, která jsou v těle slovníku, oproti zvláštním propriálním seznamům. Dotýká se i některých koncepčních a metodologických problémů, jako jsou kritéria výběru, zahrnutí neoficiálních forem vlastních jmen, vytváření potenciálních podob etnonym či obyvatelských jmen atd. Dle mého názoru by měla být vlastní jména zahrnuta do těla slovníku spolu s apelativy. Propria sice mají svá specifika, ale není důvod, proč by měla být vyčleňována ve slovníku zvlášť. Jedině tak totiž zůstane viditelně zachován vztah mezi vlastním jménem a jeho odvozeninami.

This article deals with conceptions of proper names used in Czech monolingual dictionaries. It is focused on the difference between proper names that are in the body of the dictionary and special lists of proper names. Some conceptual and methodological problems are discussed as well, such as selection criteria, the inclusion of unofficial forms of proper names, creating potential forms of ethnonyms or names of inhabitants, etc. In my opinion, proper names should be included in the body of the dictionary along with the appellatives. Proper names have their specifics and there is no reason why these should be separated from the rest of the vocabulary. This is the only way to keep the relationship between proper names and other derived words obvious.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0296553