K nové vědecké epoše. Globální srovnání deformací vědy

0572750 - FLÚ 2024 SK cze M - Část monografie knihy
Loudín, Jiří
Hodnoty a hodnocení. Koevoluce vědy a společnosti.
[Values and Evaluation. Co-evolution of Science and Society.]
K nové vědecké epoše. Globální srovnání deformací vědy. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2023 - (Hrubec, M.; Višňovský, E.), s. 63-80. ISBN 978-80-8202-205-9
Grant ostatní: AV ČR(CZ) StrategieAV21/15
Program: StrategieAV
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: science policy * research evaluation * interface science-society
Obor OECD: Philosophy, History and Philosophy of science and technology
https://www.obalkyknih.cz/view?isbn=9788082022059

V kapitole je podána analýza vývoje vzájemných vztahů vědy a společnosti, jak se prolíná a harmonizuje rozvoj vědeckého poznání se sociálními hodnotami, cíli a zájmy a jak se to promítá do vědní politiky včetně hodnocení výzkumu. Evoluce vědní politiky ve druhé polovině 20. století odráží proměny sociálního klimatu a hodnotových orientací společnosti: poválečná rozsáhlá autonomie vědy je (v 60.-70. letech) vystřídána úsilím státu navádět vědu k sociálním cílům a v 80. letech byla vědní politika, pod tlakem sílící ekonomické globalizace – prakticky transformována v politiku inovační (Jamison a Elzinga). Ekonomické akcenty jsou patrné i v konceptu NPM (New Public Management – Nové řízení veřejné sféry), jež se ve vědě postupně prosazuje v průběhu 90. let. Jsou v něm obsaženy hlavní principy neoliberální politiky s důrazem na efektivitu, soutěž, vykazatelnost, podle nichž se mají řídit a hodnotit výzkumné aktivity. V realitě jednotlivých národních politik je nicméně NPM uplatňováno velmi rozdílně a selektivně. Koncepty společnosti vědění či zvědečťování společnosti popisují stále významnější roli vědy ve společnosti, přesto však v některých západních zemích důvěra ve vědu spíše klesá. Dynamická doba narušuje dosavadní jistoty a postupy, věda ale mnohdy snadno pochopitelné a realizovatelné řešení pohotově poskytnout nemůže. Přirozenou součástí vědeckého úsilí je i skepse, kritická reflexe, neúspěch. Nedávné krizové momenty spojené s klimatem, financemi či pandemií postavily před vědu výzvu jak zvládat nejistoty a krize a zvýšit odolnost vůči hrozbám a katastrofám.

The chapter delivers an analysis of mutual relationships of science and society – how progress of scientific knowledge coincides and harmonizes with social values, goals and interests and how it is reflected in science policy incl. research evaluation. The evolution of science policy in second half of 20th century reflects changes of social climate and value orientation of society: post-war large autonomy of science was replaced (in the 1960s-1970s) by governmental efforts to guide science towards social goals. In the 1980s, science policy was in fact – under the pressure of growing globalization – transformed into innovation policy (periodization by Jamison and Elzinga). Economic accents are apparent also in NPM (New Public Management) that arises gradually on relevance in the 1990s. It comprises the key principles of neoliberal policy with its stress on effectivity, competition, accountability that should be applied in management and evaluation of research. In reality, NPM is being employed quite differently and selectively in national science policies. Concepts such as knowledge society or scientification of society depict increasing societal role of science while, paradoxically, trust in science is rather decreasing in some Western countries. Dynamic times contest habitual practices, however, science often cannot readily deliver easily comprehensible and feasible solutions. Integral parts of scientific efforts are also scepticism, critical reflections, failures. Recent multiple (financial, climate, pandemic) crises pose grand challenges for science: to develop strategy how to cope with uncertainties and crises and strengthen resilience towards hazards and disasters.
Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0343461