Počet záznamů: 1  

Místo - prostor - krajina v literatuře a kultuře

  1. 1.
    0379305 - FLU-F 2013 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
    Řezníková, Lenka
    Prostor versus mapa. "Selhání mapy" jako topos a metafora v textech Terezy Brdečkové.
    [Space versus Map. The "Map Failure“ as Topos and Metaphor in the Texts of Tereza Brdečková.]
    Místo - prostor - krajina v literatuře a kultuře. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012 - (Komenda, P.; Malinová, L.; Změlík, R.), s. 199-208. Günther, 7. ISBN 978-80-244-3023-2
    Institucionální podpora: RVO:67985955
    Klíčová slova: space * map * mapping * literary representation of the space * map failure
    Kód oboru RIV: AA - Filosofie a náboženství

    V rámci současného obratu k prostoru se jako jedno z prominentních literárních topoi profiluje téma mapy, mapování a kartografické imaginace. Významné místo zaujímá toto téma také v prózách současné české autorky Terezy Brdečkové Slepé mapy (2006) a Alhambra (2009). Texty těží u napětí mezi „krizí mapy“ a proliferací metafory „mapování“ v soudobém metakartografickém diskursu a na tomto pozadí inscenují kolizi mezi prostorem a mapou, a to ve dvou rovinách. Mapa jako nástroj vyvinutý primárně k reprezentaci prostorů geografických se neosvědčuje pro mapování jiných typů prostorů, zejm. prostoru společenského. Nemá v něm systémové místo a je v něm dysfunkční (1). Tím spíše pak jako nástroj orientace selhává ve společnosti postmoderní, která se vymkla dle autorky jakémukoli řádu, a tím i jakémukoli – tedy i kartografickému – typu zápisu (2). Mapa tak slouží v textech Terezy Brdečkové jako symbol řádu a selhání mapy je metaforou chaotické povahy současné společnosti.

    The map represents one of the prominent literary topoi in the context of the actual spatial turn. This topic plays a symptomatic role in the prosaic works Slepé mapy (Blind maps, 2006) and Alhambra (2010), written by the contemporary Czech author Tereza Brdečková. Her texts use the tension between the “crisis of the map“ on the one side and the proliferation of „mapping“ in the actual metacartographical discourse on the other. Against this background, Brdečková establishes a friction between space and map on two levels. The map as a tool developed for representation of “geographical spaces” has no established place in the “social space”, and thus is dysfunctional (1). The more so, the map keeps failing as an orientation medium in the postmodern society which got out of any order, and so of any, i.e. also the cartographical type of record (2). Consequently, the map as a symbol of former social order functions at the same time as an instrument of social criticism by T. Brdečková.
    Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0210549