Holocene marine terraces on two salt diapirs in the Persian Gulf, Iran: age, depositional history and uplift rates

0049339 - GLÚ 2007 RIV GB eng J - Článek v odborném periodiku
Bruthans, J. - Filippi, Michal - Geršl, Milan - Zare, M. - Melková, J. - Pazdur, A. - Bosák, Pavel
Holocene marine terraces on two salt diapirs in the Persian Gulf, Iran: age, depositional history and uplift rates.
[Holocénní mořské terasy na dvou solných diapirech v Perském zálivu, Íran: stráří, sedimentační historie a rychlosti výzdvihu.]
Journal of Quaternary Science. Roč. 21, č. 8 (2006), s. 843-857. ISSN 0267-8179. E-ISSN 1099-1417
Grant CEP: GA AV ČR(CZ) KJB301110501
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z30130516
Klíčová slova: salt diapir * uplift rate * marine terrace * radiocarbon age * Persian Gulf
Kód oboru RIV: DB - Geologie a mineralogie
Impakt faktor: 1.906, rok: 2006

Slightly inclined Holocene marine terraces cover parts of two circular salt diapirs (Hormoz and Namakdan) in the Persian Gulf. Their relative altitude above recent sea level results from a combination of general marine transgression/regression affecting the whole area, and of local uplift related to salt diapirism. Differential uplift rate of the studied diapirs in center-to-rim profiles was calculated from results based on: (i) Radiocarbon ages of skeletal remains of benthic faunas (19 samples), which originally grew mostly close to sea level; (ii) Original altitude of samples, estimated from general sea level oscillation curves for the last 10 kyr, and (iii) recent sample altitude measured in the field. Calculated uplift rates increase from rim to center on both diapirs in the range from: 2 mm ky-1 at the rim to 5-6 mm ky-1 at the interior of Hormoz, and 1–3 mm ky-1 at the rim to 3–5 mm ky-1 at the interior of Namakdan.

Byly studovány holocénní mořské terasy dvou cirkulárních solných diapirů (Hormoz a Namakdán) v Perském zálivu. Jejich současná nadmořský výška je dána kombinací pohybu mořské hladiny během historie a také výstupu obou diapirů. Rychlost výstupu byla studována a počítána na základě: i) radiokarbonového datování zbytků schránek mořských živočichů; ii) původní životní pozice těchto živočichů odhadnuté na základě oscilací mořské hladiny během posledních 10 tisíc let a iii) současné pozice schránek změřené v terénu. Spočítané rychlosti výstupu solných diapirů vzrůstají od jejich okrajů do center (od 2 mm ky-1 na okraji až po 5-6 mm ky-1 v centru Hormozu, a 1–3 mm ky-1 na okraji až po 3–5 mm ky-1 v centru Namakdánu). Vzrůstající rychlost do centra se odráží v morfologii ukloněných mořských teras. Sedimentační historie mořských teras na obou diapirech je podobná a začala před asi 9.3, resp. 8.6. tisíci lety na Hormozu, resp. Namakdánu.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0139752