Počet záznamů: 1

Intra-individual polymorphism in diploid and apomictic polyploid hawkweeds (Hieracium, Lactuceae, Asteraceae): disentangling phylogenetic signal, reticulation, and noise

  1. 1.
    0332806 - BU-J 2010 RIV GB eng J - Článek v odborném periodiku
    Fehrer, Judith - Krak, Karol - Chrtek, Jindřich
    Intra-individual polymorphism in diploid and apomictic polyploid hawkweeds (Hieracium, Lactuceae, Asteraceae): disentangling phylogenetic signal, reticulation, and noise.
    [Intra-individuální polymorfismus u diploidních a apomiktických polyploidních jestřábníků (Hieracium, Lactuceae, Asteraceae): rozluštěný fylogenetický signál, retikulace a evoluční šum.]
    BMC Evolutionary Biology. -, č. 9 (2009), s. 239 ISSN 1471-2148
    Grant CEP: GA ČR GA206/05/0657
    Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z60050516
    Klíčová slova: Hieracium * reticulation * evolution
    Kód oboru RIV: EF - Botanika
    Impakt faktor: 4.294, rok: 2009
    http://www.biomedcentral.com/1471-2148/9/239

    The first molecular phylogeny of Hieracium s.str. based on diploids and polyploids of supposed non-hybrid origin (‘basic species’) is presented. The group is split into two major clades roughly corresponding to species with Eastern or Western European origin. Contrary to expectation, abundant evidence for hybridization was found; most of it concerned parental combinations from both groups. Survival in different glacial refugia, and speciation and hybridization (accompanied by polyploidization and apomixis) as a result of secondary contact are probable. The data also show evidence of extinct taxa that have left their molecular traces in contemporary hybrids and suggest the presence of a much larger range of ancestral diploids in former times. Prominent intra-individual variation in a multicopy nuclear region required detailed character state analysis in order to distinguish phylogenetic signal from hybrid origin and homoplasy.

    První molekulární fylogenetická rekonstrukce rodu Hieracium založená na diploidních a domnělých nehybridogenních polyploidních druzích. Rod se rozpadá do dvou základních skupin, zahrnujících druhy s přepokládaným západo- resp. východoevropským původem. Bylo nalezeno mnoho hybridních typů, z velké části jde o hybridy mezi „západní“ a „východní“ skupinou. Pravděpodobné je přežívání v různých glaciálních refugiích a následný sekundárný kontakt spojený s hybridizací, případně polyploidizací a apomixií. Získaná data ukazují na historicky mnohem větší diversitu diploidních taxonů, v mnoha dnešních hybridogenních druzích jsou „stopy“ dnes již pravděpodobně vyhynulých taxonů. Vysoká intraindividuální variabilita v analyzovaném jaderném úseku s vysokým počtem kopií si vyžádala podrobnou analýzu znaků s cílem odlišit fylogenetický signál od hybridního původu a homoplasie.
    Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0005558