Králiky vidia ružové. Svět věcí a zvířat Jozefa Mihalkoviče

0570725 - ÚČL 2024 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Jareš, Michal
Králiky vidia ružové. Svět věcí a zvířat Jozefa Mihalkoviče.
[Rabbits see pink. Jozef Mihalkovič’s world of things and animals.]
Slovenská literatúra. Roč. 70, č. 2 (2023), s. 205-212. ISSN 0037-6973
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: twentieth century Slovak poetry * environmentalism * Jozef Mihalkovič * melancholy * committed poetry
Obor OECD: Specific literatures
Impakt faktor: 0.1, rok: 2022
Způsob publikování: Open access
https://www.sav.sk/journals/uploads/03131154SL_2-23-07.pdf

Studie se zaměřuje na jeden z důležitých motivů v poezii slovenského básníka Jozefa Mihalkoviče (*1935). Zvířata a život na venkově obecně hrají v raných Mihalkovičových verších důležitou roli a básník je často používá v kontrastu se světem města (zejména zkušenost z Pardubic a Bratislavy). Venkov u básníka není vykreslen idylicky a texty lze vnímat jako originální příspěvek ke kořenům slovenské environmentální poezie. Básníkova melancholie a nostalgie jsou přiznáním úcty k přírodě. Mihalkovič se snaží přenést vlastnosti zvířat na situace, které jsou nepoetické a dost často konkrétní, takže se mu daří vytvářet neotřelá spojení a nečekaná setkání. V průběhu osmdesátých let se ale environmentální ladění jeho veršů mění a vzniká pragmatická a svým způsobem „nepoetická“ poezie, v níž jsou zvířata nahrazována věcmi.

The article focuses on one of the groups of core motifs in Jozef Mihalkovič’s (b. 1935) poetry. Animals and life in the countryside in general play an important role in Mihalkovič’s verse and the poet often uses these in contrast to the world of buildings and new settlements. However, the countryside is not portrayed in an idyllic light here. On the contrary: Mihalkovič’s texts can be viewed as gripping environmental poetry. At the same time, the poet’s melancholy and nostalgia are acknowledgements of respect for nature and it is through empathy and sympathy that his early poetry resonates with his attitude towards nature. Intellectually, however, Mihalkovič tries to transfer the qualities of animals to situations that are highly unpoetic and concrete. In this way, he succeeds in creating novel connections and unexpected encounters which are frequently highly interesting. This, however, changes during the 1980s when only memories remain and pragmatic and “unpoetic” poetry in which animals are often replaced by things emerges.
Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0342065