Divadlo pro hrstku delikátních a vyvolených. Polemiky o české básnické drama v šedesátých až devadesátých letech 19. století

0552348 - ÚČL 2022 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Fránek, Michal
Divadlo pro hrstku delikátních a vyvolených. Polemiky o české básnické drama v šedesátých až devadesátých letech 19. století.
[A theatre for the delicate and select few. Controversies of Czech poetic drama in the 1860s to the 1890s.]
Bohemica litteraria. Roč. 24, č. 2 (2021), s. 19-44. ISSN 1213-2144
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA20-15595S
Výzkumná infrastruktura: CLB II - 90136
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: Czech drama of the 19th century * poetic drama * book drama * parnassianism * literary polemics * National Theatre * Vítězslav Hálek * Jaroslav Vrchlický * Julius Zeyer * Francisque Sarcey
Obor OECD: Specific literatures
Způsob publikování: Open access
https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/144657/1_BohemicaLitteraria_24-2021-2_4.pdf?sequence=1

Cílem studie je ve třech sondách popsat polemiky, s nimiž se setkávaly jevištní realizace básnických dramat v éře Prozatímního divadla a Národního divadla. Studie se zabývá kritickým přijetím dramatu Amnon a Tamar (1866) Vítězslava Hálka a jeho obhajobou knižního dramatu. Dále se věnuje polemice Jaroslava Vrchlického o básnické drama a kritickým přijetím dramatických experimentů Julia Zeyera. Za společný jmenovatel všech tří případů považuje absenci početného kultivovaného publika, fungujícího v zemích s tradicí dvorních divadel, jež by tento typ umělecky náročných her bylo schopno udržet na repertoáru.

In three probes, the study aims to describe the controversies encountered in the stage performances of poetic dramas in the era of the Provisional Theatre and the National Theatre. The study examines the critical reception of Vítězslav Hálek's drama Amnon and Tamar (1866) and his defense of the book drama. It also examines Jaroslav Vrchlický's polemic on poetic drama and the critical reception of Julius Zeyer's dramatic experiments. In all three cases, the common denominator is found in the absence of a large sophisticated audience, functioning in countries with a tradition of court theatres, which would be able to keep this type of artistically demanding plays in the repertoire.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0328029