Příspěvek se věnuje mimořádnému vydržení. Jeho úprava byla zapracována do českého občanského zákoníku především z podnětu Jiřího Spáčila. V textu se poukazuje na longissimi temporis praescriptio v Justiniánově kodifikaci, kterou se inspiroval rakouský občanský zákoník, platný do roku 1950 i na území České republiky. Český občanský zákoník z roku 2012 se přidržel s drobnějšími odchylkami rakouského vzoru. Studie mimo jiné analyzuje judikaturu za posledních 160 let. Mimořádné vydržení se před soud dostane jen zřídka, zpravidla ve vztahu k nemovitostem. Autor si blíže všímá mimořádného vydržení vlastnického práva k movitým věcem. Poukazuje, proč se v judikatuře tato problematika až na jedno rozhodnutí z roku 1919 neodráží. Ale není vyloučeno, že se to někdy stát může, například ve sporech o umělecká díla, jak se nedávno stalo v Německu.
Překlad anotace
The paper focuses on extraordinary retention. Its regulation was incorporated into the Czech Civil Code mainly on the initiative of Jiří Spáčil. The text refers to the longissimi temporis praescriptio in Justinian's codification, which was inspired by the Austrian Civil Code, valid until 1950 also in the Czech Republic. The Czech Civil Code of 2012 followed the Austrian model with minor deviations. The study analyses, among other things, the case law over the last 160 years. Extraordinary possession rarely comes before the court, usually in relation to real estate. The author takes a closer look at extraordinary retention of title to movable property. He points out why this issue is not reflected in the case-law except for one decision from 1919. But it is possible that it may sometimes happen, for example in disputes over works of art, as has recently happened in Germany.
