0334907 - BC 2010 RIV US eng J - Článek v odborném periodiku
Gile, G.H. - Faktorová, Drahomíra - Castlejohn, C.A. - Burger, G. - Lang, F. - Farmer, M.A. - Lukeš, Julius - Keeling, P.J.
Distribution and Phylogeny of EFL and EF-1α in Euglenozoa Suggest Ancestral Co-Occurrence Followed by Differential Loss.
[Distribuce a fylogeneze elongačních faktorů EFL a EF-1α ve skupině Euglenozoa nasvědčují původnímu současnému výskytu a po něm následující diferenciální ztrátě.]
PLoS ONE. Roč. 4, č. 4 (2009), s. 1-9. ISSN 1932-6203. E-ISSN 1932-6203
Grant CEP: GA ČR GA204/06/1558; GA MŠMT LC07032; GA MŠMT 2B06129
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z60220518
Klíčová slova: elongation factor * EFL * euglenozoa * phylogeny * distribution * ancestral co-occurrence * differential loss
Kód oboru RIV: EB - Genetika a molekulární biologie
Impakt faktor: 4.351, rok: 2009

In the present study, we have examined 24 species spanning the phylogenetic diversity of Euglenozoa for the presence of EFL and EF-1.alpha.. EFL was found in 6 species scattered among all three euglenozoan lineages, whereas EF-1.alpha. a was found in the remaining 18 species, but not from any diplonemid. None of the species examined was found to encode both proteins. The monophyly of euglenozoan EF-1.alpha. and close evolutionary similarity between EFL from Neobodo saliens and Trypanoplasma borreli, two kinetoplastids from distinct clades suggest that, at least in the kinetoplastids, this pattern is due to differential loss from an ancestral state of co-occurrence. Although we cannot rule out the unlikely possibility that lateral gene transfer produced this pattern, this is the clearest phylogenetic evidence from any group to date that differential loss has contributed to the complex distribution of EFL and EF-1.alpha..

V této studii jsme testovali 24 druhů patřících do skupiny Euglenozoa a zjišťovali, zda mají ve svém genomu gen pro elongační faktory EFL nebo EF-1.alpha.. EFL faktor byl nalezen u 6 druhů rozptýlených ve všech třech liniích skupiny Euglenozoa, zatímco EF-1.alpha. byl nalezen u zbývajích 18 druhů, ale u žádného druhu patřícího do skupiny Diplonemida. U žádného z testovaných druhů nebyly nalezeny geny pro oba 2 proteiny zároveň. Ze získaných výsledků vyplývá, že distribuce a fylogeneze elongačních faktorů EFL a EF-1.alpha. ve skupině Euglenozoa nasvědčují původnímu současnému výskytu a po něm následující diferenciální ztrátě. Přestože nemůžeme vyloučit nepravděpodobnou možnost, že tato distribuce byla způsobena laterálním přenosem genů, získané výsledky jsou zatím nejjasnějším fylogenetickým důkazem ze všech skupin organismů, že diferenciální ztráta přispěla k této komplexní distribuci elongačních faktorů EFL a EF-1.alpha..
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0179516