0597787 - ÚČL 2025 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Budňák, Jan
Měšťanský subjekt v dělnické stávce. Stávková dramata z českých zemí kolem roku 1900.
[The Bourgeois Subject in a Workers’ Strike. Strike in Dramas from Czech Lands Around 1900.]
Bohemica litteraria. Roč. 27, č. 1 (2024), s. 38-50. ISSN 1213-2144. E-ISSN 2336-4394
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: workers * mass * literary modernism * crisis of the subject * German literature from the Czech lands
Obor OECD: Specific literatures
Způsob publikování: Open access
Web výsledku:
https://hdl.handle.net/11222.digilib/digilib.80194DOI: https://doi.org/10.5817/BL2024-1-3

Příspěvek zkoumá, zda se v dělnických dramatech s tématem stávky kolem roku 1900 objevují známky toho, co lze v souladu s knihou Andrease Reckwitze Das hybride Subjekt nazvat krizí měšťanské (resp. občanské) subjektivity („das bürgerliche Subjekt“). Podle Reckwitze dosáhl tento antropologický ideál, který spojuje ideu (sebe)zdokonalování s nárokem na hluboký vnitřní prožitek člověka, hegemoniálního postavení ve druhé polovině 19. století. Jednou ze sfér krize tohoto ideálu po roce 1900 je podle Reckwitze průmyslové prostředí, kde dochází k masifikaci, socializaci subjektivity na úkor buržoazní představy o jejím individuálním charakteru. Příspěvek analyzuje tři stávková dramata z českých zemí kolem roku 1900 (Philipp Langmann, Karel Želenský, Jaroslav Zyka-Borotínský) v kontextu literatury s dělnickou tematikou. Dochází k závěru, že zejména Želenský a Borotínský modelují dělníky nikoli jako žádoucí nový model postburžoazní subjektivity, ale spíše jako snadno ovlivnitelný a potenciálně násilný dav. Ve všech třech dramatech je tedy dělnický protagonista pojat jako buržoazní subjekt devatenáctého století, tedy jako hluboce morální, sebereflexivní jedinec, a jako takový dokonce představuje výjimku z vlastního sociálního prostředí.

The paper examines whether there are signs of what, in accordance with Andreas Reckwitz’s book Das hybride Subjekt, can be called a crisis of bourgeois (or civic) subjectivity (“das bürgerliche Subjekt”) in workers’ dramas with the theme of the strike around 1900. According to Reckwitz, this anthropological ideal, which combines the idea of (self-)perfectibility with the claim to a deep inner experience of the human being, reached a hegemonic position in the second half of the 19th
century. One of the spheres of crisis of this ideal after 1900, according to Reckwitz, is the industrial environment, where there is a massification, a socialization of subjectivity at the expense of the bourgeois idea of its individual self-determination. The paper analyzes three strike dramas from the Czech lands around 1900 (Philipp Langmann, Karel Želenský, Jaroslav Zyka-Borotínský) in the context of literature with a working-class theme. It concludes that Želenský and Borotínský in
particular depict the workers not as a desired new model of post-bourgeois subjectivity, but rather as an easily influenced and potentially violent crowd. In all three dramas, then, the working-class protagonist is conceived as a nineteenth-century bourgeois subject, that is, as a deeply moral, self-reflexive individual, and as such as an exception to his own social milieu.
Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0355601