Precedenční závaznost judikatury Ústavního soudu v praxi: Ovlivnil nález sp. zn. II. ÚS 482/18 rozhodování obecných soudů o podmíněném propuštění?

0567242 - ÚSP 2023 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Drápalová, J. - Drápal, Jakub
Precedenční závaznost judikatury Ústavního soudu v praxi: Ovlivnil nález sp. zn. II. ÚS 482/18 rozhodování obecných soudů o podmíněném propuštění?
[Do Constitutional Court's decisions bind other courts in practice? Case study of parole.]
Bulletin Advokacie. Roč. 2022, 7-8 (2022), s. 33-45. ISSN 1210-6348
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA19-15077S
Institucionální podpora: RVO:68378122
Klíčová slova: Constitutional Court * precedent * civil law * parole * conditional release
Obor OECD: Law
Způsob publikování: Open access
https://www.cak.cz/assets/komora/bulettin-advokacie/ba_7-8_2022_web.pdf

Závaznost judikatury Ústavního soudu byla doposud zkoumána z teoretického hlediska. V tomto článku ji zkoumáme empiricky. Konkrétně studujeme, zda se změnila kvalita či argumentace odůvodnění rozhodnutí o podmíněném propuštění rok po vydání nálezu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. II. ÚS 482/18, který komplexně rozebral podmínky pro podmíněné propuštění a jehož závěry se během jednoho roka staly ustálenou judikaturou. Odůvodnění rozhodnutí se oproti stavu těsně před vydáním nálezu nijak nezměnila: Soudy uváděly trestní minulost jako hlavní důvod rozhodnutí, aniž by ji blíže zkoumaly, nápravu odsouzeného obecné soudy nijak blíže nezkoumaly, kázeňské odměny a tresty hodnotily dále velmi mechanicky jen podle jejich počtu. Úroveň odůvodňování usnesení o podmíněném propuštění tedy zůstává velmi nízká i rok po přijetí předmětného nálezu, který špatný stav označil jako systémový problém. Závaznost judikatury ÚS se tak jeví v jiném světle.

The binding nature of the case law of the Constitutional Court has so far been examined from a theoretical and doctrinal perspective. In this article we empirically examine whether it is binding in practice. Using a sample of parole decisions made just before the issuance of the decision n. II. ÚS 482/18, which comprehensively discussed the conditions for parole, and a sample of decisions made one year after the issuance of this ruling, we observe whether the quality or reasoning of the justification of parole decisions has changed in relation to the criteria analysed by the Constitutional Court. Our results suggest that, at least in the short term of one year, the case law of the Constitutional Court did not have an impact on the decision-making of the general courts, even though it became the established case law of the Constitutional Court even during this one year period. Even one year after the adoption of the ruling, which set out in detail how the courts should approach the various criteria for conditional release, the general courts cited criminal history as the main reason for the decision without examining it in any detail, the general courts did not examine the convicted person's rehabilitation in any detail, and they continued to assess disciplinary awards and sentences in a very mechanical manner, based only on their number. The level of reasoning in the decision on conditional release therefore remains very low even a year after the adoption of the judgment in question, which identified the poor state of affairs as a systemic problem.


Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0338519