Gotthard Lihnie a jeho .i.Sermones./i. o soudobé literatuře

0565972 - FLÚ 2023 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Podavka, Ondřej
Gotthard Lihnie a jeho Sermones o soudobé literatuře.
[Gotthard Lihnie and his Sermones on Contemporary Literature.]
Listy filologické. Roč. 145, 1/2 (2022), s. 71-97. ISSN 0024-4457
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: Gotthard Lihnie * Johann Alois Schneider * satires * literary criticism * 1780s
Obor OECD: Specific literatures
Impakt faktor: <0.1, rok: 2022
Způsob publikování: Pouze metadata
https://www.ics.cas.cz/upload/__files/LF2022_1a2.pdf

Studie je věnována satirickému kritickému veršovanému pojednání o soudobé literární tvorbě v Praze a Vídni, které sepsal Gotthard Lihnie na počátku 80. let 18. století v latině, a dalším souvisejícím textům. První vydání Lihnieho pojednání, které obsahovalo pouze jedno kázání, podnítilo Johanna Aloise Schneidera, jednoho z kritizovaných autorů, aby jako odpověď vydal pojednání podobného druhu. Lihnie pak publikoval v němčině obhajobu proti svým kritikům a zvláště proti Schneiderovi. Nakonec následovalo druhé vydání Lihnieho pojednání, obsahující revidovanou verzi původního Sermo a tři nové. Lihnie ve svém díle, které sestávalo z veršů a rozsáhlých komentářů v próze, kritizoval své současníky a vyčítal jim nedostatek úcty a zbožnosti a touhu zavděčit se široké veřejnosti. Sermones obsahovaly i kritiku obsahu jednotlivých děl. Některé z nich považoval za banální, Lihnieho však trápily především texty, které se – v důsledku uvolnění cenzury císařem Josefem II. – zabývaly náboženstvím, církví nebo řeholním životem způsobem, který Lihnie jakožto člen Piaristického řádu považoval za neuctivý. Po literární stránce se Lihnie nechal pro své pojednání inspirovat starověkými latinskými autory, především Horacem, Persiem a Juvenalem, jejichž verše byly často převzaty nebo parafrázovány.

The study is devoted to a satirical critical treatise in verse on contemporary literary production in Prague and Vienna written in Latin by Gotthard Lihnie at the beginning of the 1780s, and to other related texts. The first edition of Lihnie’s treatise, which contained only one sermo, incited Johann Alois Schneider, one of the castigated authors, to publish a treatise of a similar kind in response. Lihnie then published in German an apology to his critics in general and Schneider in particular. Finally, a second edition of Lihnie’s treatise followed, containing a revised version of the original sermo as well as three new ones. In his work, which consisted of both verse and extensive comments in prose, Lihnie criticized his contemporaries and reproached them for a lack of reverence and piety, and a desire to please the general public. Sermones also contained criticism of the content of the individual works. Some of them were considered simply banal, but Lihnie was particularly troubled with texts that – as a result of the relaxation of censorship by Emperor Joseph II – dealt with religion, church or monastic life, in a way that Lihnie, being a member of the Piarist order, considered irreverent. In terms of literary composition, Lihnie’s treatise was clearly inspired by ancient Latin authors, primarily Horace, Persius and Juvenal, whose verse was adopted or paraphrased on numerous occasions.
Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0339702