Republika právníků

0556207 - ÚSP 2022 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Šejvl, Michal
Zásada úměrnosti v judikatuře prvorepublikového Nejvyššího správního soudu.
[The principle of proportionality in the case-law of the Czechoslovak First Republic Supreme Administrative Court.]
Republika právníků. Praha: Academia, 2021 - (Kober, J.), s. 263-302. ISBN 978-80-200-3193-8
Grant ostatní: AV ČR(CZ) StrategieAV21/11
Program: StrategieAV
Institucionální podpora: RVO:68378122
Klíčová slova: proportionality * administrative law * courts * administrative courts * Czechoslovakia
Obor OECD: Law

Příspěvek se zabývá použitím principu úměrnosti, který lze chápat jako „pojmového předchůdce“ dnešního principu proporcionality, v judikatuře prvorepublikového Nejvyššího správního soudu (N. s. s.). Úvod je mj. věnován „genealogii“ zásady úměrnosti zejména v německé právní vědě a
praxi německých správních soudů v 19. století a první polovině 20. století. Z této „genealogie“ je patrné, že zásada úměrnosti byla chápána v podstatě jako synonymum pro dnešní „test“ vhodnosti či potřebnosti (Erforderlichkeit) a ostatní „kroky“ dnešního „testu“ proporcionality ještě nebyly od „testu“ nutnosti či potřebnosti odlišeny. Mezi prvorepublikovými právníky věnoval nejvíce místa zásadě úměrnosti pravděpodobně Jiří Hoetzel, který viděl místo pro její uplatnění zejména při soudním přezkumu policejních opatření a vyvlastnění. Jde-li o analýzu judikatury N. s. s., vyplývá z ní, že zásada úměrnosti byla opravdu používána hlavně v případě policejních opatření a vyvlastnění. Nejvyšší správní soud ji však používal opravdu výjimečně, což bylo asi dáno tím, že chápal otázky účelnosti a vhodnosti (které s úměrností úzce souvisí) jako otázky faktické, které se vymykají soudnímu přezkumu. Když již však zásadu úměrnosti používal, činil tak dosti nesystematicky, přičemž tuto nesystematičnost nebyl schopen autor textu vysvětlit.


This text focuses on the use of proportionality principle in the case-law of the Czechoslovak Supreme Administrative Court (SAC). Theoretical introduction, inter alia, recapitulates “genealogy” of proportionality principle in German legal science and practice of German administrative courts in the 19th century and the first half of the 20th century. We can conclude from this “genealogy” that the principle of proportionality (Verhältnismäßigkeit) was understood mainly as a “test” of necessity or minimal impairment (Erforderlichkeit) and other “steps” of present-day proportionality “test” were not yet fully developed and “isolated” from the “test” of necessity. As far as interwar Czechoslovak legal science is concerned, it was probably Jiří Hoetzel who dedicated some place in his writings to proportionality principle, especially in the field of police measures and expropriation. The analysis of SAC case-law shows that SAC used the proportionality “test” in the review of individual administrative acts rather exceptionally, probably because the SAC’s opinion was that questions of usefulness or suitability (that are closely connected with proportionality understood as necessity) are outside the scope of judicial review, since these questions were rather connected with factual situations and were not understood as questions of normative standards. When the issue of proportionality of individual acts was used by SAC, it happened mainly in the field of police measures and expropriation decisions and the use was not systematic. The author could not find plausible explanation for this unsystematic use.

Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0330498