Narativní koherence jako průvodní rys proměn žánru. Na příkladu próz s historickou tematikou

0549920 - ÚČL 2022 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Jedličková, Alice
Narativní koherence jako průvodní rys proměn žánru. Na příkladu próz s historickou tematikou.
[Narrative coherence as an accompanying feature of genre evolution. Exemplified by historical fiction.]
Bohemica litteraria. Roč. 24, č. 2 (2021), s. 115-136. ISSN 1213-2144
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA18-04420S
Výzkumná infrastruktura: CLB II - 90136
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: textual coherence * narrative coherence * AI * storyworld * narrative discourse * Czech 19th century fiction
Obor OECD: Specific literatures
Způsob publikování: Open access
https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/144661/1_BohemicaLitteraria_24-2021-2_8.pdf?sequence=1

Studie se opírá o dlouhodobější průzkum narativních způsobů v české próze 19. století. Na základě konkrétních nálezů v próze s historickou tematikou (F. A. Rokos, P. Chocholoušek, K. Sabina), se v ní klade otázka, nakolik je koherence narativu podstatná pro dobovou literární komunikaci a zda patří k průvodním znakům proměn žánru. Předpokladem úvahy je vymezení vztahu narativní a textové koherence (stanovené textovou lingvistikou na bázi moderních textů odlišného typu) a snaha eliminovat riziko retrospektivní aplikace koherence. Obě kategorie jsou proto ověřovány ve vztahu k dalším mediálním narativům a konkrétní projevy dobové (ne)koherence konfrontovány s alternativními časově blízkými realizacemi vyprávění.

The paper results from a project that focuses on narrative modes in Czech 19th century fiction. Drawing on findings in the genre of historic fiction (by F. A. Rokos, P. Chocholoušek and K. Sabina) it poses the question whether at all, and to what extent narrative coherence may be taken account in literary communication of the period and whether it may be considered a marker of evolution of the genre. This inquiry is conditioned by a differentiation between narrative and textual coherence, since the former seems to have a broader meaning, while the latter has been conceptualized as a result of analyzing mainly contemporary pragmatic texts. The second precondition is to eliminate the risk of applying the notion of coherence retrospectively. Both categories are put on test in relating them to other medial narratives, and individual historical features of (in)coherence are compared with alternative narrative options of the time.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0325805