Bohatství vlastního názoru a svoboda jej šířit

0538912 - ÚSP 2021 RIV SK cze C - Konferenční příspěvek (zahraniční konf.)
Eliáš, Karel
Bohatství vlastního názoru a svoboda jej šířit.
[The wealth of ones own opinion and the freedom to spread it.]
Sloboda prejavu v kontexte moderných technológií. Žilina: Georg, 2020 - (Dulaková, D.; Erdösová, A.), s. 9-31. ISBN 978-80-8154-295-4.
[Sloboda prejavu v kontexte moderných technológií. Žilina (SK), 14.10.2020-15.10.2020]
Institucionální podpora: RVO:68378122
Klíčová slova: human * freedom of thought * freedom of speech * freedom of conscience * fake news * natural law * political law * constitutional order * public power
Obor OECD: Law

Autor vychází z pojetí, že svoboda myšlení a svoboda projevu jsou svobodami vyplývajícími z přirozeného práva, že je stát lidem nedává, ale garantuje jejich ochranu. Proto kriticky hodnotí konstrukci českého i slovenského ústavního řádu, když oba prohlašují svobodu projevu a právo na informace za politická práva. Autor poukazuje, že se svoboda projevu ve většině případů manifestuje mimo sféru politiky, a zdůrazňuje odlišný přístup většiny ústav evropských států i Listiny základních práv Evropské unie. Příspěvek si všímá některých nových jevů, které přinesl zvláště internet. Autor má za to, že fake news, internetová šikana, informační balast apod., které se diskutují jako stinné stránky komunikace a šíření názorů s využitím internetu, provázely lidskou společnost i v dřívějších dobách. Pokud jde o svobodu projevu, autor poukazuje, že myšlení člověka se vymyká státní moci, není-li projevováno. Zkušenosti s nedemokratickými režimy ve XX. stol. ale ukázaly, že veřejná moc přesto dokáže svobodu lidského myšlení atakovat - informační selekcí, mediální propagandou, indoktrinací ve školách, kontrolou a sankcemi atd. Také z těchto důvodů má význam výslovná konstrukční klauzule zavazující stát ke garanci svobody myšlení a práva na informace. Jiné otázky se pojí se svobodou projevu. Její ochrana se datuje od Deklarace práv člověka a občana (1789), která ale připouští - rozdílně od prvního dodatku k ústavě USA - zákonná omezení této svobody. Státy kontinentální Evropy, zvláště v její střední a východní části, mají s takovým omezováním značné zkušenosti. Proto autor prosazuje myšlenku, že by veřejná moc měla být v zásazích do svobody projevu spíše zdrženlivá. Legitimní však je výrazná státní podpora při soudní ochraně soukromých zájmů dotčených protiprávními verbálními útoky, rovněž ochrana nezávislosti médií veřejné služby, a především působení na školní soustavu, tak aby učila žáky a studenty myslet samostatně a kriticky.

The author explores and bases his article on the idea that freedom of thought and freedom of speech are freedoms arising from natural law, while the state does not grant them to people, but instead only guarantees their protection. Hence, the author criticizes both the Czech and Slovak constitutional orders, while define freedom of speech and the right to information as political rights. The author argues that in most cases, freedom of expression manifests itself outside the sphere of politics and emphasizes the distinct approach of most constitutions of European states and the Charter of Fundamental Rights of the European Union. The article further notes some new phenomena brought about particularly by the existence of the Internet. The author believes that phenomena such as fake news, cyberbullying or informational overload, commonly approached as the dark side of online communication and spread of opininons throught the Internet, have already appeared in human societies in the past. As for freedom of thought, the author argues that an individuals thinking escapes state power, unless it is manifested. The historic experience resulting from the 20th centurys undemocratic regimes, however, demonstrates that public power can nevertheless attack the freedom of human thought -i. e. through selection of information, media propaganda, indoctrinaction in schools, control and sanctions, etc. This is a further case for why an explicit constitutional clause committing the state to guarantee freedom of thought and the right to information is essential. Other issues relate to freedom of expression. Its protection dates back to the Declaration of the Rights of Man and of the Citizen (1789), which, however, allows - unlike the First Amendment to the US Constitution - legal restrictions on this freedom. Countries of continental Europe, and especially those of the CEE region, have considerable experience imposing such restrictions. Therefore, the author advocates that public power should be more restrained in interfering with freedom of speech. However, a legitimate form of state intervention in freedom of expresion could take on the form of the state supporting judicial protection of private interests affected by illegal verbal attacks, as well as protecting the independence of public service media and, above all, influencing school systems in a way that would teach pupils and students to think independently and critically.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0316653