Když se práva berou vlažně: Přímá aplikace katalogu základních práv z Ústavní listiny v judikatuře prvorepublikového Nejvyššího správního soudu

0524017 - ÚSP 2021 CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Šejvl, Michal
Když se práva berou vlažně: Přímá aplikace katalogu základních práv z Ústavní listiny v judikatuře prvorepublikového Nejvyššího správního soudu.
Právník. Roč. 159, č. 2 (2020), s. 109-126. ISSN 0231-6625
Klíčová slova: Czechoslovak First Republic Supreme Administrative Court * analysis of Czechoslovak Supreme Administrative Court case-law between 1921 and 1938 * Czechoslovak Constitutional Charter of 1920 * direct application of constitution * direct application of fundamental rights * fundamental rights * human rights * Czechoslovak law regulating associations in the times of the First Czechoslovak Republic * principle of equality * religious freedom in the Czechoslovak First Republic * derogation of legal measures adopted before 1918 * fundamental rights as a constitutional review standard * test of discrimination
Kód oboru RIV: AG - Právní vědy
Způsob publikování: Open access s časovým embargem

Tento článek analyzuje judikaturu prvorepublikového Nejvyššího správního soudu z let 1921 až 1938, aby zjistil, zda ustanovení o základních právech z československé ústavní listiny z roku 1920 byla přímo aplikovaná. K tomuto účelu byla analyzována judikatura k § 113 odst. 2 ústavní listiny (stanovící důvody pro rozpuštění spolku), k § 122 až 125 téže listiny o svobodě vyznání a k § 106 a 128 téže listiny zakotvující zásadu rovnosti. Závěry analýzy jsou, že případů přímé aplikace katalogu základních práv v judikatuře NSS není mnoho, protože většina ustanovení katalogu základních práv ústavní listiny předpokládala, že budou provedena „běžnými“ zákony či na jejich základě i podzákonnými právními předpisy. V článku zkoumaná ustanovení lze rozdělit do dvou skupin: V první skupině se nacházejí ustanovení § 113 odst. 2, § 122 až 125 ústavní listiny, protože přímo aplikována byla, byť šlo dle mého názoru spíše o restriktivní aplikaci těchto ustanovení. V judikatuře nalezneme i případy, kdy NSS rozhodl i o alespoň částečné derogaci předpisů, které byly vydány před přijetím ústavní listiny, pro rozpor s těmito ústavními ustanoveními, což soudu umožňoval čl. IX. uvozovacího zákona k ústavní listině. Do druhé skupiny patří § 106 a 128 ústavní listiny, protože většinou přímo aplikovaná nebyla, přičemž je otázkou, zda těch několik případů přímé aplikace i těchto ustanovení máme chápat jako změnu přístupu soudu (která se projevila ve druhé polovině třicátých let), anebo jako výjimku. V těch několika málo případech přímé aplikace i těchto ustanovení Nejvyšší správní soud neprováděl vlastně žádný „test diskriminace“, byť v nějaké „zárodečné“ formě.

This article analyzes case-law of Czechoslovak Supreme Administrative Court between 1921 and 1938 to find out, whether this court directly applied the 1920 Czechoslovak Constitutional Charter catalogue of fundamental rights. For the purposes of this article, direct application covers situations when the court used fundamental provisions without invoking statutes or bylaws adopted to implement these provisions. Case-law on § 113 par. 2 (on dissolution of associations), §§ 122–125 (on freedom of religion) and §§ 106 and 128 (on principle of equality) was chosen, because other provisions of the catalogue usually referred to statutes or bylaws for more detailed regulation. There are not in general many cases of direct application of fundamental rights provisions. However, provisions of § 113 par. 2 and of §§ 122–125 were applied directly. On the other hand, two equality clauses in §§ 106 and 128 started to be applied directly by the court only in the end of 1930s, no “test of discrimination” (even in some “embryonic” form) was used, and it is not possible to say, whether the cases on direct application of equality clauses must be perceived as a “shift” in the court’s approach or as outliers. When provisions on dissolution of associations and on religious freedom were applied directly, exceptionally statutes or bylaws that had been adopted before the Constitutional Charter came into force were partially derogated too. While it was not possible to use fundamental rights catalogue as a constitutional review standard by the court in the case of measures adopted after the Constitutional Charter (because this type of constitutional review was in the exclusive competence of Constitutional Court and rather limited), pre-constitutional measures were open to constitutional review even for Supreme Administrative Court or Supreme Court, because Art. IX. of the introductory act to the Constitutional Charter enabled courts to review constitutionality of these measures. However, examples of this partial derogation are rather insignificant from the point of view of fundamental rights protection. In spite of the fact that we can find direct application of fundamental rights provisions, it is possible to say that in general examined provisions were applied rather restrictively (from the present-day point of view).
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0308326