Techniky soudní politiky a jejich načasování

0524016 - ÚSP 2021 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Šejvl, Michal
Techniky soudní politiky a jejich načasování.
[Techniques of Judicial Policy and their Timing.]
Právník. Roč. 159, č. 4 (2020), s. 293-320. ISSN 0231-6625
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA17-08176S
Institucionální podpora: RVO:68378122
Klíčová slova: politics vs. policy * European apex courts * epistemic authority of apex courts * political role of constitutional courts * strategic judicial law-making * prudentia in judicial law-making vs. judicial prudence * conform interpretation * courts as positive legislators * minimization of conflicts between apex courts and legislators * timing of judicial law-making
Obor OECD: Law
Způsob publikování: Open access s časovým embargem
https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2020/4/1.%C5%A0ejvl_293-320_4_2020.pdf

Tento článek je pokusem o vytvoření jistého teoretického rámce soudní politiky vysokých soudů (apex courts). Soudní politikou (ve smyslu policy) rozumím takové rozhodování, kdy se vysoké soudy stávají i pozitivními zákonodárci, přičemž jejich rozhodování se řídí především strategickými důvody, nikoli čistě právními důvody. Článek proto popisuje různé techniky a strategie, které vysoké soudy mohou při tomto vytváření soudní politiky používat – např. technika časované miny, technika stanovování nových doktrín za současného stanovení výjimek z ní apod. Tyto techniky typické pro právní diskurs se pak dají kombinovat s technikami využitelnými vysokými soudy z důvodů institucionálního uspořádání vztahů mezi nimi a ostatními aktéry (především vysokými soudy a zákonodárcem), např. technikou konformní interpretace. Všechny tyto techniky však budou úspěšné pouze tehdy, když budou z dlouhodobého hlediska akceptovány ostatními aktéry, kdy především vztah vysokých soudů (zejména ústavních) se zákonodárcem vede k využívání dalších technik, pomocí nichž se vysoký soud snaží minimalizovat své konflikty se zákonodárcem a zároveň podržet si své postavení pozitivního zákonodárce. Druhá část článku pojednává zejména o načasování použití těchto technik. Použití všech těchto technik pak vykazuje velké podobnosti s uplatňováním ctnosti zvané ve středověké filozofii prudentia, přičemž stejně jako prudentia nemůže např. pro Akvinského zajistit v oblasti praktické racionality stejnou jistotu jako v oblasti teoretického poznání, i použití těchto technik nemůže automaticky zajistit jejich úspěšnost. Všechny techniky i načasování jsou demonstrovány na příkladech z praxe ústavních soudů (zejména německého, italského, španělského, francouzského a českého), nejvyšších soudů (zejména nizozemského), nejvyšších správních tribunálů (zejména francouzské státní rady) a Soudního dvora EU, aby to podpořilo zobecnitelnost teoretického rámce.

This article tries to develop a theoretical framework for judicial policy of apex courts. First, judicial policy is distinguished from politics and understood as court’s law-making (apex courts as positive legislators) directed by strategic reasons, not only by purely legal reasons. Thus, various techniques apex courts might use to make law (e.g. technique of time bombs, technique of creating new doctrines, arguments or principles on the one hand and exceptions to them on the other at the same time etc.) are demonstrated. These techniques, typical for legal discourse, can be combined with other techniques suitable for apex courts because of the institutional design (like e.g. technique of conform interpretation). All these techniques can be successful, if their results are in the long run accepted by other players, especially by other apex courts and by legislator itself. Thus, especially towards legislator apex courts have developed another set of techniques used to minimize conflicts with legislator, but at the same time to keep the position of positive legislator for themselves. The second part of the article is about proper timing of these techniques to ensure that courts’ innovations are accepted in the long run. To conclude, the use of all these techniques resembles strongly the use of virtue of prudentia as it was developed in the scholastic philosophy – in the similar way like prudentia (e.g. for Aquinas) cannot bring the same level of certainty in the sphere of practical reason (in comparison with the sphere of theoretical reason), the use of these techniques of judicial policy cannot in itself ensure the success of judicial policy. The use of all techniques is demonstrated using examples from case law of constitutional courts (typically German, Italian, Spanish, French or Czech), supreme courts (Dutch), supreme administrative tribunals (French Council of State) and Court of Justice of the EU to support the general character of the presented theoretical framework.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0308324