Křesťanští Terentiové v českých zemích. Antické inspirace ve třech bohemikálních hrách o Tobiášovi

0521113 - ÚČL 2020 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Jacková, Magdaléna
Křesťanští Terentiové v českých zemích. Antické inspirace ve třech bohemikálních hrách o Tobiášovi.
[Christian Terencians in the Czech lands. Antique inspiration in three Bohemical plays based on Tobit.]
Česká literatura. Roč. 67, č. 6 (2019), s. 827-848. ISSN 0009-0468. E-ISSN 2571-094X
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA17-01061S
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: humanist drama * biblical drama * Jesuit drama * Pavel Kyrmezer * Jan Aquila of Plaveč * Georgius Dingenauer
Obor OECD: Specific literatures
Způsob publikování: Open access s časovým embargem
https://kramerius.lib.cas.cz/periodical/uuid:f9f595d7-4116-11e1-99e8-005056a60003

Tato studie má být prvním krokem k reflexi konceptu „humanistického dramatu“, který doposud v českých divadelních studiích chybí - „humanista“ je termín aplikovaný prakticky na všechna dramata psaná během humanistického období, tj. přibližně od poloviny 16. století do bitvy na Bílé hoře. Autorka této studie se opírá o definici J. Parenteho, podle níž je jakékoli drama považováno za humanistické, pokud je jeho struktura a jazyk založen na renesančním pojetí řecko-římského divadla. Proto se tato studie pokouší ukázat, do jaké míry je možné v biblických hrách z období před rokem 1620 odhalit starožitnou inspiraci, nebo přesněji, do jaké míry se tato inspirace projevuje zejména ve struktuře a sekundárních prvcích. S tímto záměrem srovnává tři české biblické hry, které sdílejí téma starozákonní knihy Tobiáš: dvě v latině (Tobaeus napsaný Janem Aquilou z Plavče v roce 1569 a Tobias Junior napsaný jezuitou Georgiem Dingenauerem v roce 1616) a jedna česky (Komedie o Tobiášovi, napsal Pavel Kyrmezer v roce 1581). Tyto hry sdílejí nejen téma, ale také komické žánry. Důvodem tohoto výběru je především převaha komedie mezi českými dramaty tohoto období a předpoklad, že dramatická produkce druhé poloviny 16. století je více ovlivněna římskými komediografy než senecovskými tragédiemi. Autorka dospěla k závěru, že ze všech dramat, která analyzuje, je nejblíže starožitným modelům Aquilina komedie, i když i zde je inspirace římské komedie ve srovnání s ostatními současnými autory velmi malá. Kyrmezerova hra je typickým představitelem lidových dramat: na jedné straně odhaluje klasické vzdělání svého autora se scénografiemi v latině rozdělením do pěti aktů a existencí prologu, ale obsahem sekundárních prvků a strukturou děje je toto drama zcela moderní. Georgius Dingenauer zpracovává sekundární prvky a strukturu hry zcela jinak než dva předchozí autoři. Jeho drama předjímá proměnu, kterou prochází jezuitské školní drama počátkem 18. století: sekundární prvky se proměňují na scény zpívané s cílem povýšit děj od konkrétních událostí na univerzální úroveň pomocí alegorických postav.

This study is meant to be a first step towards a reflection of the concept of “humanist drama”, which has hitherto been missing in Czech theatre studies — “humanist” is a term applied to practically all dramas written during the humanist period, i.e. approximately from the mid-16th century to the Battle of the White Mountain. The author of this study bases herself on a definition by J. Parente, who considers any drama to be humanist if its structure and language are based on the Renaissance concept of Graeco-Roman theatre. Hence her study attempts to show the extent to which it is possible in Bohemical biblical plays from the pre-1620 period to detect antique inspiration, or to be more precise, the extent to which this inspiration is particularly reflected in its structure and secondary elements. It is with this intention that she compares three Bohemical biblical plays that share the theme of the Old Testament Book of Tobit: two in Latin (Tobaeus written by Jan Aquila of Plaveč in 1569 and Tobias Junior written by Jesuit Georgio Dingenauer in 1616) and one in Czech (Komedie o Tobiášovi written by Pavel Kyrmezer in 1581). These plays share not only the subject, but also the comic genre. The reason for this selection is primarily the predominance of comedy among Bohemical dramas of this period and the presumption that the dramatic output of the latter half of the 16th century is influenced more by Roman comediographs than Senecan tragedies. The author comes to the conclusion that out of all the dramas that she analyses the closest to antique models is Aquila’s comedy, although even here the inspiration of Roman comedy is very slight in comparison with other contemporary authors. Kyrmezer’s play is a typical representative of vernacular dramas: on the one hand it reveals the classical education of its author with stage notes in Latin, division into five acts and the existence of a prologue, but then the contents of the secondary elements and the structure of the plot make this drama quite contemporary. Georgius Dingenauer handles the secondary elements and the structure of the play in a completely different way to the two previous authors. His drama anticipates the transformation that Jesuit school dramas undergo by the early 18th century: with the secondary elements turning into scenes that are sung with the aim of elevating the plot from particular events to a universal level using allegorical figures.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0305771