Lidský život jako dobro: proč je eutanazie morálně nepřijatelná

0500051 - ÚSP 2019 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Černý, David
Lidský život jako dobro: proč je eutanazie morálně nepřijatelná.
[Human life as goodness: why euthanasia is morally unacceptable.]
Vnitřní lékařství. Roč. 64, č. 3 (2018), s. 245-256. ISSN 0042-773X. E-ISSN 1801-7592
Institucionální podpora: RVO:68378122
Klíčová slova: allowing harm * consequentialism * desire fulfillment theory * doing harm * euthanasia * hedonism * natural law ethics * preferentialism * utilitarianism
Obor OECD: Law

Současná diskuse o morální přípustnosti nebo nepřípustnosti eutanazie by podle mého názoru měla vyjít z co největšího počtu sdílených předpokladů obou názorových táborů. Z tohoto důvodu jsem v tomto článku vyšel z teze, že otázka dobrého života je centrem etického zájmu, ta totiž spojuje jak zastánce, tak i odpůrce eutanazie. V první části článku se kriticky zaměřuji na hlavní dvě teorie dobrého života, s nimiž se u zastánců eutanazie setkáváme: hédonizmus a teorie splněné touhy. Ukazuji, že obě jsou deskriptivně neadekvátní, nejsou v dobré shodě s intuicemi a představami, které máme o dobrém životě. Z této kritiky přecházím k představení objektivní teorie plnohodnotného lidského rozvoje, která je známá jako přirozenoprávní teorie. V rámci této teorie podrobně diskutuji povahu života jako objektivního dobra. Posléze představuji stručnou kritiku utilitarizmu – teorie, vládnoucí dnešní bioetice, a z povahy základních dober odvozuji několik normativních závěrů, které vyúsťují v závěr, že nevinný lidský život není možné za žádných okolností ukončit. Druhá část této práce se zaměřuje na současnou kritiku lékařské praxe, podle níž lékaři sice tvrdí, že jednají ve shodě se normou zakazující usmrcování pacientů, praxe je však jiná. Podrobně analyzuji možnost rozlišení jednání do dvou kategorií: způsobení újmy (včetně usmrcení) a umožnění nastání újmy (včetně smrti). Snažím se ukázat, že toto rozlišení možné je. V poslední části článku potom stručně ukazuji, jakým způsobem je možné argumentačně podpořit tezi, že mezi oběma kategoriemi jednání existuje morální asymetrie, takže z morální přípustnosti jedné (ponechání zemřít) nelze odvozovat morální přípustnost druhé (způsobení smrti).

The current discussion of the moral admissibility or inadmissibility of euthanasia should, in my opinion, consider the greatest possible number of the shared premises of the two opinion camps. That is why I followed a thesis in this paper that the question of the good life is the focus of ethical interest, as this is what connects the advocates and the opponents to euthanasia. In the first part of the paper I critically discuss the two main theories of the good life widely embraced among the advocates of euthanasia: hedonism and desire-fulfilment theory. My focus is to show that both of them are descriptively inadequate, not quite in agreement with the intuitions and ideas that we have about the good life. From this critique I proceed towards the objective theory of full-fledged human development known as the natural law theory. Within this framework I discuss in depth the nature of life as the objective goodness and go over to a brief criticism of utilitarianism, the theory dominating bioethics today, I derive several normative conclusions from the nature of the fundamental goods, leading to the conclusion that an innocent human life cannot be ended under any circumstances. The second part of this paper focuses on the current critique of the medical practice which, as physicians assert, adheres to the norm forbidding to end a patients life, while the actual practice is different. I undertake a detailed analysis of the possibility of distinguishing between the behaviours and classifying them under 1 of 2 categories: causing injury (including termination of life) and allowing injury to happen (including death). I am trying to show that it is possible to make this distinction. In the final part I briefly outline the method of supplying arguments in support of a thesis that there exists a moral asymmetry between the two categories of behaviour, so the moral admissibility of one (letting die) cannot form a basis for the moral admissibility of the other.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0292208