Lidská práva jako subjektivní práva. Teoretické a historické aspekty.

0476666 - ÚSP 2018 RIV CZ cze B - Monografie kniha jako celek
Šejvl, Michal
Lidská práva jako subjektivní práva. Teoretické a historické aspekty..
[Human Rights as Rights. Theoretical and Historical Aspects.]
Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2017. 166 s. ISBN 978-80-87439-32-6
Institucionální podpora: RVO:68378122
Klíčová slova: history of rights talk * Hohfeldian analysis of rights * correlativity thesis
Obor OECD: Law
https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/books/Lidska_prava_jako_subjektivni_prava_SEJVL.pdf

Kniha se snaží aplikovat poznatky analýzy pojmu subjektivního práva na dějiny tematizování práv („jazyka práv“) v kontextu uvažování o lidských právech, zejména na přelomu mezi středověkem a novověkem. Nejdříve ukazuje, jak se termín ius začal používat ve významu subjektivního práva, přičemž se snaží dokázat, že tematizace tohoto významu začíná až ve vrcholném středověku. Pak představuje výhody hohfeldovské analýzy práv oproti (v české literatuře častěji používané) tzv. „aletické“ koncepci a chápe práva jako silná či relevantní normativní omezení (v kontextu Razovy koncepce norem jako vylučujících důvodů). Proto jako práva chápe pouze komplexy obsahující hohfeldovské pozice nároku či uzavření – samotné volnosti nebo vlivy subjektivními právy nejsou, protože neprodukují silná normativní omezení. Dále ukazuje, že mnozí myslitelé, jimž se připisuje uvažování o subjektivních právech (Jindřich z Gentu, Marsilius z Padovy, Ockham či Hobbes) o nich vlastně neuvažovali, protože za „práva“ považovali typicky volnosti nebo pouhé faktické (nikoli normativní) možnosti jednání. Po analýze pojmových rozdílů mezi různými druhy práv, které jsou důležité z hlediska psaní dějin „jazyka práv“, se konečně věnuje tezi o korelaci mezi právy a normativními omezeními. Zatímco nepopírá to, že z práv jednoho subjektu lze odvodit normativní omezení jiného subjektu, nesouhlasí s tím, že by z normativních omezení jednoho plynula nutně práva jiného subjektu, což ukazuje na příkladu povinnosti k dobročinnosti v klasickém islámském právu a na některých povinnostech plynoucí z Desatera v Akvinského klasické koncepci přirozeného práva. Na závěr vyslovuje hypotézu, že jsou to právě sociální, právní a ekonomické změny vrcholného středověku, které v Evropě způsobily, že „jazyk práv“ se dostal do popředí zájmu.

The book applies findings of analysis of the concept of rights to the field of historical development of the “rights talk”, especially between the Middle Ages and Modernity. Firstly it argues that only in the High Middle Ages was Latin term ius clearly conceptualized as a right. Then it shows the advantages of Hohfeldian analysis of rights in comparison to analysis that is present in the Czech legal literature. Then it analyzes the concept of normative constraints as reasons for exclusion of others’ action (inspired by Raz’s theory of norms as exclusionary reasons) and concludes rights are the packages of Hohfeldian relations that include claims and immunities - liberties or powers as such are not rights. Then argues that many scholars usually perceived by contemporary authors as talking about rights (Henry of Ghent, Ockham, Marsilius of Padua and Hobbes) did not write about rights, but instead about liberties or factual (not normative) possibilities or necessities. After analyzing various distinctions between different species of rights (that are useful for the history of “rights talk”) it focuses on the correlation between rights and normative constraints. While accepting that someone’s rights correlate to another’s normative constraints, it tries to show that someone’s normative constraints do not necessarily produce other’s normative constraints (using examples from classical Islamic law and Aquinas’ classical natural law theory). As a conclusion it presents the hypothesis that it is the social and legal realities of High Middle Ages that “triggered of” the “rights talk” in Europe.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0273123