Středověký kaleidoskop pro muže s hůlkou. Věnováno Františku Šmahelovi k životnímu jubileu

0461493 - FLÚ 2017 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Šedinová, Hana
Nelítostný král a láskyplný plebejec. Některé zvláštnosti v péči ptáků o mláďata z pohledu antických a středověkých autorů.
[Heartless king and kind-hearted plebean. Some peculiarities of the parental care in birds, as documented by classical and medieval authors.]
Středověký kaleidoskop pro muže s hůlkou. Věnováno Františku Šmahelovi k životnímu jubileu. Praha: Lidové noviny, 2016 - (Doležalová, E.; Sommer, P.), s. 210-224. ISBN 978-80-7422-355-6
Grant CEP: GA MŠMT(CZ) LD13043
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: medieval lexicography * ancient and medieval zoology * Latin names of birds * birds of prey * aquila * haliaetos * Aristoteles * Pliny the Elder * Aristoteles Latinus * Michael Scotus * Thomas of Cantimpré * Ambrosius Mediolanensis
Kód oboru RIV: AI - Jazykověda

Péče ptáků o potomstvo je nesmírně rozmanitá a náleží k nejzajímavějším způsobům chování zvířat. Mnoho poznatků o ptácích zaznamenal již Aristotelés, který ve svém spise Historia animalium podal systematický přehled a popis různých druhů zvířat, ovlivnil odborná pojednání římského období a středověku. Jak u Aristotela, tak v pozdějších dílech nacházíme mimo jiné též zmínky o chování ptačích rodičů v době rozmnožování a výchovy potomků. Ve stejné míře, v jaké antičtí a středověcí autoři vyjmenovávají příklady pozoruhodné rodičovské péče a ptáky, kteří si takto počínají, zahrnují čestnými přídomky pius, diligens či clemens, komentují také s nelibostí chování těch zlovolníků, kteří svou rodičovskou roli odbývají; těmto ptákům se pak dostává protikladných označení v podobě přídomků improbus, piger, inclemens či severus. Obzvláštní pozornosti se v raněkřesťanských a středověkých textech dostalo Aristotelově pasáži o chování orla a mořského orla, kteří údajně vyhazují jedno z mláďat z hnízda, a orlosupa, který se ujímá vyhozených mláďat a vychovává je se svými vlastními potomky. Vedle latinských klasických jmen aquila, haliaetus a ossifraga se o chování těchto ptáků dočítáme rovněž pod jmény linachos a kym, jejichž původ a význam zůstával doposud nevyjasněn; teprve nyní víme, že se jedná o středolatinské varianty původních řeckých termínů haliaetos a fene, které doznaly při trankripci z řečtiny do arabštiny a poté do latiny výrazných změn.

The birds raise their young in extremely diverse ways which belong to the most interesting kinds of behaviour found in nature. Much about it was known already to Aristotle, who in his work Historia animalium systematically listed and described various animals that influenced treatises of Roman and Medieval era. Among other things, Aristotle, as well as later writers, commented on behaviour of parent birds at the time of breeding and nesting. While the ancient and medieval authors name examples of remarkable parent care, showering the birds who behave this way with honorary epithets like pius, diligens or clemens, they at the same time do not spare criticisms towards those malevolent birds who skimp on care of their young. These birds were being called names like improbus, piger, inclemens or severus. The early Christian and medieval authors paid special attention to Aristotle's passage concerning the behaviour of the eagle and sea-eagle, which supposedly push one young out of the nest, and of the bearded vulture which take care of the young pushed out and fosters it with its own offspring. Apart from classical Latin names of aquila, haliaetus and ossifraga, the behaviour of these birds is described also under the names of linachos and kym that have remained obscure until present days. These are medieval variants of original Greek terms haliaetos and fene which underwent significant changes in being transcribed from Greek to Arabic and then to Latin.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0261134