0603747 - ÚČL 2025 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Faktorová, Veronika - Hořejší, Michal
Od krajiny k environmentu. Klostermannův svět lesních samot – smrt a trvání přírody.
[From landscape to environment. Klostermann's world of forest solitudes - the death and duration of nature.]
Otisky středoevropské krajiny a podnebí v našich kulturách. Ostrava: Ostravská univerzita, 2024 - (Kiss Szemán, R.), s. 61-75. ISBN 978-80-7599-433-2
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA21-14325S
Institucionální podpora: RVO:68378068 ; RVO:67985921
Klíčová slova: landscape * environment * 19th century literature * Karel Klostermann
Obor OECD: Specific literatures; History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings) (MSUA-W)

Spisovatel Karel Klostermann (1848-1923) vytvořil ve svých románech trvalý, kulturně fixovaný obraz Šumavy jako „světa lesních samot“, tedy rozlehlé divočiny utvářené nejen panenskou přírodou hlubokých lesů, ale i zdejšími obyvateli ‒ domorodci, kteří jsou protějškem lidí přicházejících do lesa z centrálních oblastí. Východiskem pro Klostermannův obraz Šumavy jako světa přírodní svébytnosti se stala větrná smršť a následná epidemie kůrovce v 70. letech 19. století, která se stala mediální a literární událostí. Předmětem studie je analýza podoby a kontextu této reprezentace, v druhé části se soustředíme na roli smyslových vjemů při utváření obrazu „světa lesních samot“. Naším zjištěním je, že zejména motiv ticha potvrzuje obraz prostoru charakterizovaného principem permanentní smrti. Smrti, která překlenuje i zánik samotné přírody.

The writer Karel Klostermann (1848–1923) in his novels created a permanent, culturally fixed image of the Bohemian Forest as a „world of forest solitudes”, i.e. a vast wilderness shaped not only by the virgin nature of the deep forests, but also by the local first people – natives who are the counterpart of the people coming to the forest from the central regions. The starting point for Klostermann’s image of the Bohemian Forest as a world of natural originality was the windstorm and subsequent bark beetle outbreaks of 1870's, which became a media and literary event. The object of the study is to analyse the form and context of this representation, and in the second part we concentrate on the role of sensual perceptions in the formation of the image of the „world of forest solitudes”. Our finding is that the motif of silence in particular confirms the image of a space characterized by the principle of permanent death. A death that bridges even nature’s own extinction.
Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0361054