Slovanství a jeho kult v československém prostředí 40. let 20. století

0577941 - SLÚ 2024 RIV SK cze J - Článek v odborném periodiku
Vlček, Radomír
Slovanství a jeho kult v československém prostředí 40. let 20. století.
[Slavism and its Cult in 1940's Czechoslovak Discourse.]
Kultúrne dejiny. Roč. 14, Supplementum (2023), s. 177-204. ISSN 1338-2209
Institucionální podpora: RVO:68378017
Klíčová slova: Slavism * Pan-slavism * World War II * Pan-slavic Committee * Nejedlý, Zdenek * Beneš, Edvard * Clementis, Vladimir * Slavík, Jan
Obor OECD: History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)
Způsob publikování: Open access
http://kulturnedejiny.ku.sk/new/wp-content/uploads/2023/09/cultural-history-2023-supplement-article-10.pdf

Role slovanství v minulosti českého i slovenského národa bývá v poslední době podceňována. Pokud je sledována, pak obvykle jen pro 19. století, v němž je uznáván její význam pro formování moderního českého a slovenského národa. Zčásti je sledováno tzv. novoslovanství počátku 20. století, aby pro dobu meziválečného Československa a dobu mladší již bylo slovanství ponecháno stranou. Cílem studie je proto představit slovanství jako soubor názorů a představ, které sehrály významnou roli / specifické místo při obnově Československého státu po 2. světové válce. Studie se soustředí na osobnosti mající vliv na politickou a ideologickou rovinu státu, i když naznačuje některé reflexe slovanství v názorech intelektuálů zaměřujících se na slavistiku jako vědu o slovanské vzájemnosti. Studie klade důraz na koncept kulturního slovanství, který působil v letech 2. světové války a krátce po ní jako jedna z opor tzv. národní cesty k socialismu. V představách některých osobností se z něj stával kult, který bylo údajně nezbytné zejména v době bezprostředně následující po skončení války jako nástroj míru, resp. vymezení proti hrozbě „germanismu“ zřetelně prosazovat. Mělo se údajně jednat o politický program a strategickou orientaci. Ve výkladu je položen důraz na kritické zhodnocení vztahu ke slovanství takových osobností, jako byl Edvard Beneš, Vladimír Clementis či Zdeněk Nejedlý s naznačením zideologizovaných obrazů přenášejících rusofilské (sovětologické) vzory do československého prostředí. Studie se paradigmaticky opírá o tradiční vymezení slovanství jako důležité součásti české (československé) národní identity. V dobových souvislostech však konkretizuje jeho využívání, či dokonce zneužívání, tvoření kultu a přechod k účelovosti, jejíž součástí bylo jednoznačně politické rusofilství a velkoruský nacionalismus. Kult poválečného slovanství se však na konci 40. let 20. století vytratil, aby slovanství zůstalo vyhrazeno pouze odborným bádáním.

The role of Slavism in the history of Czech and Slovak nations has often been underestimated in past years. Any contemporary research focuses primarily on the 19th century, where the role of Slavism is recognised as a part of the formation of the modern Czech and Slovak nations. Alternately, it is also mentioned in the context of so-called Neo-Slavism that gained popularity at the brink of the 20th century, before the First World War. For the time of interwar Czechoslovakia and the years prior, the role of Slavism is largely overlooked. The aim of this paper is to introduce Slavism as a collection of ideas and opinions that played an important part and, regarding the years prior, had a specific position amongst the ideas and ideology of the Czechoslovak state, re-establishing after the Second World War. In this article, Slavism is described in the context of both wartime and post-war political implications. The role of Slavism is traced mainly through the statements of figures of influence in the political and ideological matters of the state. However, the interpretation also implies certain reflections of Slavism in the opinions of intellectuals aiming to establish Slavonic studies as the science of Slavic mutuality. The paper emphasizes the concept of so-called “cultural Slavism” that served to back the Czechoslovak “national way towards Socialism” during the Second World War and shortly after. The article illustrates how for some of the figures, this idea grew into a cult, also serving as an ideological instrument of peace or defence against the threat of Germanism. In this context, post-war Slavism is portrayed as a part of the political programme and strategic orientation. Methodologically, the paper primarily strives for a critical analysis of how figures like Edvard Beneš, Vladimír Clementis or Zdeněk Nejedlý approached Slavism and how some of the ideological imaginations carried Russophile (Sovietologic) patterns into the Czechoslovak social environment. Paradigmatically, the paper leans towards the traditional definition of Slavism as an important part of Czech (Czechoslovak) national identity. However, in the context of the time, it pinpoints its utilisation or even abuse, building of a cult and transition towards utilitarianism that included explicitly political Russophilia and Great Russian nationalism. In the late 1940’s, the cult of post-war Slavism dissipated, leaving Slavism exclusively to academic research.
Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0347022