Možnosti a limity radiouhlíkového datování se zaměřením na netypické archeologické vzorky

0576487 - ÚJF 2024 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Bíšková, Jarmila - Brychová, Veronika - Demján, Peter - Dreslerová, Dagmar - Frank Danielisová, Alžběta - Hošková, Kristýna - John, David - Koštová, Nikola - Limburský, Petr - Molnár, M. - Moravcová, Alice - Pachnerová Brabcová, Kateřina - Petrová, Markéta - Světlík, Ivo - Šneberger, Jiří - Tecl, Josef - Valášek, Vojtěch
Možnosti a limity radiouhlíkového datování se zaměřením na netypické archeologické vzorky.
[Capabilities and limits of radiocarbon dating with a focus on untypical archaeological samples.]
Archeologické rozhledy. Roč. 75, č. 1 (2023), s. 40-67. ISSN 0323-1267
Grant CEP: GA MŠMT EF16_019/0000728; GA MK DH23P03OVV003
Institucionální podpora: RVO:67985912
Klíčová slova: radiocarbon dating * lipids * charred bones * dental calculus * iron * mortar * pollen and phytolith concentrates
Obor OECD: Inorganic and nuclear chemistry; Archaeology (ARU-G)
Impakt faktor: 0.6, rok: 2022
Způsob publikování: Open access
https://doi.org/10.35686/AR.2023.4

Radiouhlíkové datování je etablovanou metodou, která pomáhá určit absolutní stáří archeologických ná­lezů. Tento tematický přehled prezentuje základní principy radiouhlíkové metody, předpoklady pro výběr vzorků z archeologických situací, způsob zacházení se vzorky před zasláním do radiouhlíkové laboratoře, laboratorní postupy úpravy vzorků, průběh AMS měření a kalibraci výsledků. Dále jsou vysvětleny fakto­ry, které omezují výsledky radiouhlíkového datování, zejména radiouhlíková plata a rezervoárový efekt, a jak lze jejich vliv rozpoznat a případně eliminovat. Hlavním cílem článku je kriticky zhodnonit aplikaci radiouhlíkové metody na méně obvyklé archeologické vzorky (lipidy uchované v pórech keramiky, spále­né kosti, zubní kámen, železné předměty a železné strusky, malta, pylové a fytolitové koncentráty vyextra­hované ze sedimentů či půd), jejichž datace otevírá nové možnosti pro chronologické ukotvení přírodních i kulturních procesů a událostí v minulosti.

Radiocarbon dating is an established method that helps to determine the absolute age of archaeological finds. This topical review presents the basic principles of the radiocarbon method, conventions for selecting samples from archaeological contexts, how to handle samples before sending them to the radiocarbon laboratory, laboratory methods for sample preparation, the AMS measurement procedure, and the cali­bration of results. Factors that limit the results of radiocarbon dating, particularly radiocarbon plateaux and the reservoir effect, are explained along with the ways how to recognise and eliminate their influence. The main aim of the paper is to critically evaluate the application of radiocarbon dating to less common archaeological samples (lipids preserved in the pores of pottery, charred bone, dental calculus, iron objects and iron slags, mortar, pollen and phytolith concentrates extracted from sediments or soils). Their dating opens new possibilities for the chronological determination of past natural and cultural processes or events.
Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0346121