Větší než malé množství situovaných voleb

0573924 - SOÚ 2025 CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Kubala, Petr
Větší než malé množství situovaných voleb.
[More than a small number of situated choices.]
Sociální studia. Online first 2023 (2024). ISSN 1214-813X
Institucionální podpora: RVO:68378025
Klíčová slova: (post)actor-network theory * ethnography * situated choices * theatre
Obor OECD: Sociology
Způsob publikování: Open access
https://journals.muni.cz/socialni_studia/article/view/33648/30218

Je červenec 2022 a já se snažím v podkroví jednoho brněnského bytového domu rozvzpomenout na důležitou situaci z prosince předešlého roku, kterou chci použít pro výkop reakce na text Pavla Barši o emancipaci, sociální kritice a pragmatické sociologii. Zvrátím hlavu dozadu a vzpomínám. Vybavuji si, jak jsme seděli kolem stolu v zasedací místnosti na Sociologickém ústavu s Danou Hradcovou, Michalem Synkem a Radkem Carbochem. Pavel Barša byl připojený přes zoom. Sešli jsme se kvůli mojí dizertaci, kterou se snažím postupně předělat do podoby knihy. Má symbolicky završit mé stávání se vědcem. V průběhu diskuse, tuším, že Michal zformuloval, pro mé nynější potřeby, důležitou otázku: „je možné udělat dobrý popis režimů uspořádávání skrze kritiku?“ Dobrá otázka, blesklo mi tehdy hlavou. Dobrá i proto, že za sebou hned sešikovala zástup dalších, příbuzných: Co je to „dobrý popis“ a kdo to posuzuje? Existuje něco jako ne-kritický popis, v jehož nitru se neskrývá výběr, hodnocení a hierarchizace jevů hodných popisu a/nebo zapomnění? Existuje popis, který by vykreslil skutečnost „tak, jak je“? Znemožňuje kritický náboj tohoto umění dosáhnout? Tuto konkrétní situaci zde uvádím proto, že jsem si na ni vzpomněl, když jsem četl pasáž, kde Pavel píše o úkolech „Latourovské sociologie“ při „trasování fenoménu sui generis“ a jeho „následném překladu“ do podoby vědeckého textu. Na tento bod, tedy bod trasování, překladu a kritiky bych se chtěl ve své reakci soustředit a poskytnout tím jemnější pohled na danou problematiku, informovaný teoretickými posuny v oblasti actor-network theory a zkušenostmi z mého vlastního výzkumu.

It is July 2022 and I am trying to recall an important situation from December of the previous year in the attic of an apartment building in Brno, which I want to use to kick off a response to Pavel Barša's text on emancipation, social critique and pragmatic sociology. I turn my head back and remember. I remember sitting around a table in a meeting room at the Institute of Sociology with Dana Hradcova, Michal Synek and Radek Carboch. Pavel Barša was connected via zoom. We were meeting about my dissertation, which I am gradually trying to turn into a book. It's meant to symbolically complete my ‘becoming a scientist’. In the course of the discussion, I suspect that Michal formulated, for my present purposes, an important question: ‘is it possible to make a good description of modes of ordering through critique?’ Good question, flashed through my mind. Good also because it was immediately followed by a host of other, related ones: what is a ‘good description’ and who judges it? Is there such a thing as a non-critical description that does not involve the selection, evaluation, and hierarchization of phenomena worthy of description and/or oblivion? Is there a description that portrays reality ‘as it is’? Does the critical charge make this art impossible to achieve? I mention this particular situation here because I was reminded of it when I read the passage where Paul writes about the tasks of ‘Latourian sociology’ in ‘tracing a phenomenon sui generis’ and its ‘subsequent translation’ into the form of a scientific text. It is on this point, the point of tracing, translation and critique, that I would like to focus on in my response, providing a more nuanced perspective on the issue, informed by theoretical shifts in actor-network theory and my own research experience.

Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0344662