Věnec pomněnek. Postury českých autorek ve čtyřicátých letech 19. století

0573502 - ÚČL 2024 RIV SK cze J - Článek v odborném periodiku
Piorecká, Kateřina
Věnec pomněnek. Postury českých autorek ve čtyřicátých letech 19. století.
[Wreath of forget-me-nots. Postures of Czech women authors in the 1840s.]
Slovenská literatúra. Roč. 70, č. 4 (2023), s. 335-348. ISSN 0037-6973
Grant ostatní: AV ČR(CZ) Akademická prémie - Praemium Academiae
Výzkumná infrastruktura: CLB III - 90243
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: 19th century Czech literature * the woman question/feminism * posture * woman patriot * woman writer * Bohumila Rajská * Božena Němcová
Obor OECD: Specific literatures
Impakt faktor: 0.1, rok: 2022
Způsob publikování: Open access
https://www.sav.sk/index.php?lang=sk&doc=journal-list&part=article_response_page&journal_article_no=30946

Představu o ženě-spisovatelce v českém literárním poli první poloviny 19. století implikovaly mužské mystifikace česky píšících autorek. V literární komunikaci pak jejich stvořitelé modelovali postavy spisovatelek, které nikdy neexistovaly, vymýšleli jim životní osudy a přičítali jim vlastnosti, kterými by podle nich česky píšící autorky měly disponovat. K tomu, aby se autorky prosadily, využívaly řadu strategií, třeba básnický debut odkazující k fiktivním předchůdkyním, práce na české encyklopedii, kombinace spisovatelské a výchovné práce, či kouření na veřejnosti, které mělo české autorce dodat světovosti aluzí na George Sand. K analýze jejich pozic v literárním poli první poloviny 19. století je v studii využíván termín postura, který v návaznosti na Alaina Vialu švýcarský badatel Jérôme Meizoz chápe jako jedinečný způsob, jak zaujmout pozici v literárním poli. Pojem postura má v kontextu historie a jazyka dvojí dimenzi: současně je definován jako jednání i jako diskurz. Na jedné straně se jedná o sebeprezentace v rámci veřejných projevů v literárních situacích, na straně druhé pak o vlastní obraz daný prostřednictvím diskurzu, jenž rétorika označuje jako étos.

The idea of the woman writer in the Czech literary field of the first half of the 19th century was informed by the male mystifications of Czech women writers. In literary communication, their creators modelled female writers who never existed, invented their life stories and attributed to them the qualities they believed Czech women writers should possess. The first Czech circle of women patriots and writers then had to cope with this legacy. They used a variety of strategies to make their way: their debut collections of poems would refer to their fictional predecessors, they would work on the Czech encyclopaedia, combine writing with educational work, or smoke in public – the last of which was supposed to give the Czech author a George Sandian worldliness. To analyse their positions in the literary field of the first half of the 19th century, I use the term posture, which, following Alain Viala, the Swiss scholar Jérôme Meizoz understands as a unique way of taking a position in the literary field. In the context of history and language, the term posture has two dimensions: it is simultaneously defined as an act and as a discourse. On the one hand, it refers to self-representations within public discourses in literary situations, and on the other hand, it refers to the image itself given through discourse, which rhetoric refers to as ethos.
Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0343935