Svévolníci v Božím lidu (Juda 22–23)

0566410 - FLÚ 2023 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Dus, Jan A
Svévolníci v Božím lidu (Juda 22–23).
[The wicked in the people of God (Jude 22-23).]
Teologická reflexe. Roč. 27, č. 2 (2021), s. 149-161. ISSN 1211-1872
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA19-02741S
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: New Testament * Letter of Jude * text variants * Czech translation * The Kralice Bible * František Sušil * Pavel Škrabal * Václav Bogner * Czech ecumenical translation * ecclesiology * wicked * mercy
Obor OECD: Theology
Způsob publikování: Open access
https://doi.org/10.14712/27880796.2021.2.10

Většina Judovy epištoly je věnována líčení “svévolníků” (ἀσεβεῖς). Nejasné starozákonní narážky ani malebné obrazy ze světa přírody nám ovšem neumožňují tyto svévolníky bezpečně identifikovat (oproti „gnostické“ hypotéze). Teprve ve verších 22-23 se dovídáme, jak se mají věřící k svévolníkům chovat, tato pasáž je však plná různočtení a umožňuje řadu výkladů. Ty jsou v článku rozvedeny s použitím Bauckhamovy a Freyovy klasifikace do dvou typů a šesti variant. Naše interpretace vychází z varianty A4, která počítá se dvěma (nikoli třemi) skupinami protivníků a s dvojí výzvou “mějte slitování” (ἐλεᾶτε). Ve verši 22 preferujeme čtení διακρινομένους, tj. akuzativ vztahující se k oponentům:“(mějte slitování) s pochybujícími”, zatímco nominativ διακρινόμενοι by se vztahoval ke čtenářům a dával by jim příliš velkou pravomoc: “rozeznávejte (různé skupiny svévolníků a různě se k nim chovejte)”. Za “ohněm” a “poskvrněným pláštěm” (23) nevidíme ani peklo, ani sexualní prohřešky, nýbrž obrazně vyjádřené výzvy k odhodlanosti (sr. ἁρπάζοντες) a obezřetnosti (ἐν φόβῳ). Podobně překládáme σάρξ (23) jako „hřích“ (tak ČEP a nepřímo SNC), oproti většinovému výrazu „tělo“ v českých překladech. Sledovali jsme 15 českých překladů a výkladů a přikláníme se k linii procházející napříč konfesemi, ve které figurují Sušil (v komentáři), Žilka, Škrabal, ČEP, B21 a SNC.

Most of the epistle of Jude is devoted to the depiction of the “wicked” people (ἀσεβεῖς). Nevertheless, vague OT allusions and picturesque images from the natural world do not allow us to identify these “wicked” safely (contra “Gnostic” hypothesis). It is only in 22–23 that we learn how believers are to treat the wicked, but this passage is full of text variants and allows for a number of interpretations. These are divided into two sections and six subsections according to the classification of Bauckham and Frey. Our interpretation is based on the A4 subsection which allows for two (not three) groups of opponents and the double appeal of “have mercy” (ἐλεᾶτε). In 22, we prefer the reading διακρινομένους, i.e. the accusative relating to opponents: “(have mercy) with the doubters”, whereas the nominative διακρινόμενοι would apply to readers and give them too much power: “discern (different groups of wicked and treat them differently)”. Behind the “fire” and the “tainted cloak” (23) we see neither hell nor sexual transgressions, but figuratively expressed calls for determination (cf. ἁρπάζοντες) and prudence (ἐν φόβῳ). Similarly, we translate σάρξ (23) as “sin”, together with ČEP and indirectly SNC, as opposed to the translation “body” (“tělo”) in the most Czech NT translations. From the 15 Czech interpretations monitored, we incline to the line crossing the denominations, marked by Sušil (in his commentary), Žilka, Škrabal, ČEP, B21 and SNC.
Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0338343