Poloostrov Krym: od křižovatky kultur k ruské kolonii. Řecko - Řím - Byzanc - Osmanská říše - Krymský chanát - Ruské impérium - Sovětský svaz - Ukrajina - Ruská federace

0558312 - SLÚ 2023 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Olšovský, Miroslav
Masakr letoviska Krym.
[Massacre of Crimea Resort.]
Poloostrov Krym: od křižovatky kultur k ruské kolonii. Řecko - Řím - Byzanc - Osmanská říše - Krymský chanát - Ruské impérium - Sovětský svaz - Ukrajina - Ruská federace. Praha: Slovanský ústav AV ČR, v. v. i., 2022 - (Ulbrechtová, H.; Vlček, R.), s. 257-286. Práce Slovanského ústavu, Nová řada, 60. ISBN 978-80-86420-85-1
Institucionální podpora: RVO:68378017
Klíčová slova: Crimean text * topic of Crimea * massacres * concentration camp * Nabokov * Mandelstam * Voloshin * Mayakovsky * Chekhov * Shmelyov * Pilnyak * Russian literature
Obor OECD: Specific literatures

Přítomná studie se zabývá „krymským textem“, souborem literárních děl zpracovávajících téma Krymu jako hraničního místa v moderní ruské literatuře od Čechovovy Dámy s psíčkem, přes Nabokovovo Jaro ve Fialtě a Šmeljovovo Slunce mrtvých až po Mandelštamovu poezii. Součástí krymského textu jsou topoi, jež tvoří jeho osu, jako např. jaro, masakry, mandle, jáma, ostrov, psaní, moře a především letovisko a koncentrační tábor. Studie se zaměřuje na různé významové polohy, jaké „krymský text“ zaujímá. První kapitola nazvaná Letovisko Krym se zabývá kontrastem mezi idylickým letoviskem a válečným území, jak je to zřejmé především z Nabokovových Promluv, paměti, ale také z Majakovského či Vološinovy poezie. Druhá kapitola nazvaná Tábor vyloučených se zabývá problémem lidské zkušenosti během teroru, pro níž je charakteristická nepředstavitelná událost jako nová moderní kategorie. Krym se tak ukazuje jako heterotopie (Foucault) v anachronickém čase (Derrida), jakési sběrné místo, kam si imperiální Rusko odkládá své touhy a frustrace. Krym lze rovněž charakterizovat jako tábor (Agamben), kde se výjimečný stav stává pravidlem. Ve třetí kapitole se objevuje téma Černého moře jako „moře zla“, jak je zpracovává Pilňak ve své povídce Modrý oceán anebo Čechov v Černém mnichovi. Krym se v románu Slunce mrtvých Ivana Šmeljova proměnil v zónu tábora, která je přímým opakem ostrova jako symbolu ráje a utopie. Ve Šmeljovově románu se objevuje obraz drozda, mandlí a mandlovníku stejně jako v Mandelštamově poezii a Nabokovově próze. Poslední, čtvrtá kapitola je věnovaná psaní v souvislosti s mořem. Černomořská kultura jako by měla vyhnanství ve svém vínku již od Ovidia. Ovidiovský motiv spjatý s vyhnanstvím se objevuje především v Mandelštamově poezii a jeho esejích. Pro Mandelštama se báseň stává láhví se vzkazem, kterou trosečník hodil do moře. Každé psaní je adresné, jako by říkal Mandelštam. Ovšem v Mandelštamových básních se adresností, tedy schopností každého psaní mít adresu, stávají namísto určité ulice jáma anebo věnování tyranovi, jímž je Stalin. Krymský text se oproti petrohradskému (Toporov) vyznačuje neustálým „přepisováním“ své vlastní historie. Krym můžeme vnímat jako letovisko, jehož půdou prosakují zapomenuté masakry.

The study deals with the „Crimean text“, a collection of literary works studying the topic of Crimea as a borderline in modern Russian literature from Chekhov’s Lady with a Dog, Nabokov’s Spring in Fialta and Shmelyov’s Sun of the Dead up to Mandelstam’s poetry. The „Crimean text“ includes the topoi that form its axis, such as spring, massacres, almonds, pit, island, writing, sea, and above all a seaside resort and a concentration camp. The study focuses on various positions of meaning that the „Crimean text“ takes. The first chapter, called Crimea Resort, deals with the contrast between an idyl¬lic seaside resort and a war zone, as it is evident primarily from Nabokov’s novel Speak, Memory, but also from Mayakovsky’s or Voloshin’s poetry. The second chapter, entitled Camp of the Excluded, concentrates on the problem of human ex¬perience during terror, which is characterized by an unimaginable event as a new modern category. Crimea thus appears to be heterotopia (Foucault) in anachro¬nistic time (Derrida), a kind of gathering place where imperial Russia stores its desires and frustrations. Crimea can also be characterized as a camp (Agamben), where a state of emergency (exception) becomes the rule. In the third chapter, the theme of the Black Sea is perceived as the „sea of evil“, as Pilnyak describes it in his short story Blue Sea or Chekhov in the Black Monk. In Ivan Shmelyov’s novel The Sun of the Dead, Crimea was transformed into a zone of camp, which is dia¬metrically opposed to the island as a symbol of paradise and utopia. The image of a thrush, almonds and an almond tree appears in Shmelyov’s novel, as well as in Mandelstam‘s poetry and Nabokov‘s prose. The last, fourth chapter is devoted to writing in connection with the sea. The motif of exile since Ovid has been intrinsic to the Black Sea culture. Ovid’s motif associated with exile appears mainly in Mandelstam’s poetry and his essays. For Mandelstam, a poem becomes a bottle with a message that a castaway threw into the sea. As if Mandelstam claimed that every writing is addressed. However, in Mandelstam’s poems, there exists the ability of every writing to have its address and the address becomes – instead of a certain street – a pit or a dedication to tyrant Stalin. In contrast to the „Petersburg text“ (Toporov) the „Crimean text“ is charac¬terized by a constant „rewriting“ of its own history. We can perceive Crimea as a resort, where the soil is soaked with blood of forgotten massacres.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0332183