Kremikovská ocelárna jako literární topos. Bulharská poválečná literatura ve střetu diskurzů.

0549223 - SLÚ 2022 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Mikulecký, Jakub
Kremikovská ocelárna jako literární topos. Bulharská poválečná literatura ve střetu diskurzů.
[Kremikovtsi Steel Works as a Literary Topos. Bulgarian Post-War Literature in Conflict
of Discourses.]
Slavia. Roč. 90, č. 3 (2021), s. 290-305. ISSN 0037-6736
Institucionální podpora: RVO:68378017
Klíčová slova: Bulgarian post-war literature * Kremikovtsi * image of factory
Obor OECD: Specific literatures
Způsob publikování: Pouze metadata

Článek se zabývá literárním obrazem továrny v poválečné bulharské literatuře, především pak obrazem kremikovské ocelárny nacházející se severovýchodně od Sofie. Článek se v tomto kontextu zaměřuje na dvě dominantní paradigmata: oficiální, reprezentované prorežimním básníkem Ljubomirem Levčevem, a to druhé – neoficiální, skryté, nechtěné, které bylo imanentní zejména tzv. šuplíkové (oficiálně nepublikované) literatuře. Jde především o novelu Kronika nelítostných dní (Chronika na žestokite dni), která směla oficiálně vyjít až po pádu komunistického režimu v Bulharsku.

This article focuses on literary images of a factory in post-war Bulgarian literature, especially the image of Kremikovtsi steel works located to the northeast of Sofia. It concentrates on two dominant paradigms in this context: the official one represented by pro-regime poet Lyubomir Levchev, and the other one – unofficial, clandestine, hidden, which was immanent in so called ‘drawer (= nonpublishable) literature’, first of all in Filip Dahilov’s novel Chronicle of the Cruel Days (Hronika na zhestokite dni) which could be published after the fall of communism in Bulgaria.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0325424