August Schleicher „o spisovnej češtině“ (1849)

0548655 - ÚJČ 2022 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Koupil, Ondřej
August Schleicher „o spisovnej češtině“ (1849).
[August Schleicher Writing About Written Czech (“O spisovnej češtině”, 1849).]
Listy filologické. Roč. 144, 1/2 (2021), s. 139-172. ISSN 0024-4457
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA19-05654S
Institucionální podpora: RVO:68378092
Klíčová slova: August Schleicher * Czech * national movement * František Palacký * nineteenth century
Obor OECD: Linguistics
Způsob publikování: Pouze metadata
https://www.ics.cas.cz/casopisy/listy-filologicke

Studie se zabývá brožurou Augusta Schleichera O spisovnej češtině (1849). Schleicher ji napsal česky brzy potom, co se česky naučil. Navrhl v ní reformu: chtěl obohatit standardní češtinu tvary z moravských a slovenských dialektů, aby v ní posílil flektivní prvky a jasné morfologické distinkce jako ve starých indoevropských jazycích. V návrhu reformy sledoval myšlenku úpadku morfologie v indoevropských jazycích. Dílo nemělo ohlas — studie vysvětluje, že po sporech o reformu českého pravopisu (cca 1813 až 1849) a rozšiřování slovní zásoby se ustálil (i díky Františku Palackému) konsenzus v tom, že gramatický základ literární češtiny je pevný a neměl by se měnit. Pro rychlý rozvoj češtiny v 19. století navrhuje studie termín „modernizace“.

The study deals with a pamphlet O spisovnej češtině (On Written Czech, 1849) by August Schleicher. It was written in Czech, shortly after the author himself had learnt Czech. Schleicher suggested reforms to be adopted: he wanted to enrich standard Czech with forms taken from Moravian and Slovak dialects in order to strengthen its inflectional elements and clear morphological distinctions as they can be identified in ancient Indo-European languages. His concept of the reforms follows the idea of the decline of morphology in Indo-European languages. There was no response to his work. The study explains that after the disputes over the reform of Czech orthography (about 1813–1849) and expanding vocabulary, a kind of consensus was reached (thanks to František Palacký as well) that the grammatical base of literary Czech was solid and should not be changed. The study suggests using the term “modernization” for the rapid development of Czech in the nineteenth century.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0325939