Poslední Přednášky na Collège de France, 1968 a 1969: sémiologie, jazyk a písmo [Překlad]

0546859 - FLÚ 2022 RIV CZ cze T - Překlad
Koblížek, Tomáš
Poslední Přednášky na Collège de France, 1968 a 1969: sémiologie, jazyk a písmo [Překlad].
[Last Lectures at the Collège de France, 1968 and 1969: semiology, language and writing [Translation].]
[BENVENISTE, Émile.: Dernières leçons: Collège de France, 1968 et 1969. Paris: EHESS, Seuil, Gallimard, 2012. 210 s. ISBN 978-2-02-107197-9]. - Praha: Academia, 2021. Společnost, 45. ISBN 978-80-200-3012-2
Grant ostatní: AV ČR(CZ) StrategieAV21/14
Program: StrategieAV
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: general linguistics * structuralism * semiotics * semantics * theory of writing
Obor OECD: Linguistics

Přítomný svazek zahrnuje soubor poznámek k posledním přednáškám, které francouzský lingvista Émile Benveniste pronesl v letech 1968–1969 na pařížské Collège de France. Kurzy shrnují hlavní body Benvenistovy teorie řeči a představují základ pro teorii písma, kterou však autor kvůli svému onemocnění nemohl dále rozpracovat. Ve své teorii řeči Benveniste rozlišuje mezi jazykovým systémem, který sdílí příslušné společenství mluvčích, a užitím jazyka konkrétním individuem, jež si jazykový systém uzpůsobuje v jedinečné mluvní situaci. V návaznosti na toto rozlišení Benveniste proti sobě staví dvě roviny jazykového významu. Na jednu stranu klade význam opakovatelných znaků, který se ustavuje na rovině jazykového systému a který je nezávislý na konkrétním užití jazyka. Na druhou stranu klade význam jedinečné výpovědi, ustavující se v konkrétní situaci a odpovídající tomu, co chce mluvčí vyjádřit. Benvenistova teorie písma se opírá o historický výzkum rozmanitých systémů zápisu, jak se ustavily napříč kulturami (např. v Číně, Mezopotámii, Egyptě). Na základě poznatků plynoucích z tohoto výzkumu Benveniste tvrdí, že písmo původně odkazovalo přímo k věcem a teprve později se proměnilo v přepis mluvy. Tato proměna byla umožněna tím, že vynálezci písma učinili z živé mluvy specifický objekt zkoumání a začali v ní rozlišovat opakující se prvky, které pak písmo zobrazuje.

The present volume includes notes from the last lectures given by the French linguist Émile Benveniste at the Collège de France in 1968–1969. The lectures summarize the main points of Benvenist’s theory of speech and represent the basis for the theory of writing, which, however, the author could not further develop due to his illness. In his theory of speech, Benveniste distinguishes between system of language shared by the respective community of speakers and the use of language by a specific individual, who adapts the language system to a unique speech situation. Following this distinction, Benveniste contrasts two levels of linguistic meaning: On the one hand, the meaning of repeatable signs, which is established at the level of the language system and which is independent of the specific use of the language. On the other hand, the meaning of a unique utterance, established in a specific situation and corresponding to what the speaker wants to express. Benveniste’s theory of writing is based on historical research into the various systems of notation as established across cultures (e.g., China, Mesopotamia, Egypt). Based on the findings of this research, Benveniste claims that the writing originally referred directly to things and only later became a transcript of speech. This transformation was made possible by the fact that the inventors of the scripture made living speech a specific object of research and began to distinguish in it the repetitive elements which the writing depicts.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0323236