Našedlé zelenání: Tichá udržitelnost na autovrakovištích

0545872 - EÚ 2022 cze A - Abstrakt
Mašek, Pavel
Našedlé zelenání: Tichá udržitelnost na autovrakovištích.
[Grey Greening: Quiet Sustainability at Auto Salvage Yards.]
[6. bienální konference CASA 2021 (Česká asociace pro sociální antropologii). 17.04.2021-18.04.2021, Online]
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA20-06759S
Institucionální podpora: RVO:68378076
Klíčová slova: environment * ecologically discard * greening
Obor OECD: Antropology, ethnology
http://www.casaonline.cz/?p=3016

Současné debaty týkající se environmentálně citlivého chování vycházejí převážně ze dvou odlišných pozic. Na jedné straně máme možnost pozorovat environmentální citlivost udržovanou „shora“ ve formě environmentální politiky vytvářející explicitní závaznou legislativu, na druhé pak přístup z opačné strany pomyslné linie, tedy „zdola“, ve formě lokálních hnutí (grassroots movements). Diskuse i argumenty o udržitelnosti a environmentálně citlivém přístupu mířící z těchto dvou pozic dominují veřejnému i akademickému diskursu. Přílišná pozornost věnovaná tomuto binárnímu pojetí však nevylučuje existenci další možnosti. Mimo tyto dva proudy můžeme totiž pozorovat environmentálně citlivé chování, které o sobě takto primárně neuvažuje: „tichou udržitelnost“ (quiet sustainability) (Smith, Kostelecký, Jehlička 2015). Ta vychází z lidské každodennosti, není určována a udržována politickou intervencí, ani nevyžaduje marketing ať už „shora“ či „zdola“. Přestože si každodenní činnosti tiché udržitelnosti nekladou za cíl udržitelnosti dosáhnout, mají pozitivní environmentální dopady. Jedním z míst, kde tyto činnosti probíhají, jsou autovrakoviště. Ta mohou být považována za místa, kde dochází k „ekologické likvidaci“ nechtěného a neužitečného. Nicméně, udržitelnost a environmentálně citlivé chování vrakařů nespočívá v likvidaci automobilů, ale spíše v zachraňování jejich jednotlivých částí, jejich dalšího užívání v jiném kontextu a opravování zdánlivě vyřazených automobilů. Na základě etnografického výzkumu na autovrakovišti ve Středních Čechách se pokusím ukázat, že „zelenání“ je možné uskutečnit také skrze „šedé“ neformální praktiky i přesto, že se jedná o vedlejší produkt a nezamýšlený důsledek touhy po zisku.

In recent debates on environmentally responsive behaviour, one can detect mainly two opposite points of view: on the one hand, there is top-down sustained awareness in the form of environmental legislation, on the other hand, there is grassroots movements’ bottom-up approach. In both cases, their debates and arguments are heard, they are not silent. However, amid the noise of their voices, one might almost forget that human life quietly carries on. In this quietness, one can find a different kind of environmentally responsive behaviour that we might call ‘quiet sustainability’ (Smith, Kostelecký, Jehlička 2015) that exists and emerges in everyday practices rather than being generated by policies or PR campaigns. These practices are not, in fact, consciously trying to achieve sustainability, yet they are widely practised and do have positive environmental impacts. While auto salvage yards might be perceived as places that ‘ecologically discard’ unwanted and useless things – broken-down cars – the sustainability of practices happening there does not consist in the disposal of the cars, but rather in reusing spare parts and repairing seemingly totalled vehicles. Building upon my ethnographic research at an auto salvage yard in Central Bohemia, I attempt to reveal that ‘greening’ can be done quietly through the grey economy of breaking cars.

Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0322921