Z Moravy až do Velikého Srediště: Etnografické podobenství o zapomenuté náboženské komunitě

0532883 - EÚ 2021 RIV CZ cze B - Monografie kniha jako celek
Pavlásek, Michal
Z Moravy až do Velikého Srediště: Etnografické podobenství o zapomenuté náboženské komunitě.
[From Moravia to Veliko Središte: an Ethnographical Parable about a Forgotten Religious Community.]
Brno: CDK (Centrum pro studium demokracie a kultury), 2020. 239 s. ISBN 978-80-7325-501-5
Grant ostatní: AV ČR(CZ) StrategieAV21/22
Program: StrategieAV
Institucionální podpora: RVO:68378076
Klíčová slova: Veliko Središte * serbian Banat * Voivodina * expatriates * Czechs in Serbia * migration * ethnography * methodological nationalism
Obor OECD: Antropology, ethnology

Monografie představuje jedno z klasických témat etnologie – výzkum českých (krajanských) komunit v jihovýchodní Evropě. Její ambicí je etnograficky vykreslit podobu náboženské komunity původem z jižní Moravy, která po migraci v polovině 19. století svůj nový domov nalezla v obci Veliké Srediště ve Vojvodině v dnešním Srbsku. Tato „zapomenutá krajanská komunita“ Središťanů byla formována reformovanou vírou a zemským původem. Ambicí monografie je pomocí etnologických a historických metod postihnout sociokulturní dynamiku této vystěhovalecké komunity původem z českých zemí, vykreslit její sociální strukturu v rámci časového rozpětí zhruba stoletého vývoje rámovaného příchodem do Velikého Srediště (1850) a koncem druhé světové války (1945), a identifikovat zdroje, na jejichž základě byla formována sociálně-kohezní pouta této lokální skupiny. Kniha tak hledá odpovědi na otázku, kým vlastně Središťané byli. Zároveň přináší etnografické podobenství o dosud neznámé kapitole kulturních dějin života českých evangelíků v zahraničí. Skrze analýzu vztahu Československa vůči české menšině v zahraničí kniha problematizuje obecně převládající tendence hodnotit „krajany“ z pozic spjatých s metodologickým nacionalismem – Središťané se totiž primárně identifikovali na jiné než striktně nacionální bázi, resp. bázi etnické. Autor proto na závěr nabízí možnosti, jak je možné tento metodologický nacionalismus ve službách vědy překonat.

The monograph presents one of the traditional topics in ethnology – research into Czech (expatriate) communities in south-eastern Europe. The ambition of the book is to depict, in the spirit of ethnography, the form of a religious community that came from South Moravia and that found its new home, after migration in the mid-19th century, in the village of Veliko Središte in Vojvodina in today’s Serbia. This “forgotten expatriate community” of Središte residents was influenced by their Reformed confession and by the country of their origin. Applying ethnological and historical methods, the monograph wishes to explain the socio-cultural dynamics of this expatriate community of Czech origin, to depict its social structure within the one-hundred-year long development between arrival in Veliko Središte (1850) and the end of the Second World War (1945), and to identify sources based on which social and cohesive ties of this local group were formed. The book seeks answers to the question of who the Središte residents were. Simultaneously, it submits an ethnographical parable about a hitherto unknown chapter of the cultural history of Czech Evangelicals’ life abroad. Through the analyses of relations of Czechoslovakia to the Czech minority abroad, the book problematizes the generally dominating tendencies to assess “expatriates” from the perspectives associated with methodological nationalism – the Središte residents primarily identified themselves on something other than a strictly national or ethnical basis. In the conclusion, the author therefore offers possibilities of overcoming this methodological nationalism in service to science.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0311302