Celek je nepravda: k Adornovu kritickému navázání na Hegela

0524752 - FLÚ 2021 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Ritter, Martin
Celek je nepravda: k Adornovu kritickému navázání na Hegela.
[The Whole is the False.]
Filosofický časopis. Roč. 68, č. 1 (2020), s. 99-110. ISSN 0015-1831
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: Theodor W. Adorno * autonomy * the whole * G. W. F. Hegel * immanent criticism * the individual * truth * reason * somatic moment * experience
Obor OECD: Philosophy, History and Philosophy of science and technology
Způsob publikování: Open access
https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:f110660f-65e2-43fe-a48a-63bb21a5da41?article=uuid:b96378ac-9d8a-4818-92d6-7b844a8a9a40

Studie osvětluje způsob Adornova kritického navázání na Hegelovu dialektiku s primárním zřetelem k otázce vztahu mezi celkem a jednotlivinou. Nejprve ukazuji, z jakých důvodů Adorno kritizuje primát celku a na základě čeho formuluje tezi, podle níž celek je nepravda. Poté věnuji pozornost Adornově koncepci imanentní kritiky: kritika vychází z norem a hodnot, které jsou vlastní společnosti, a ukazuje jejich rozpor s realitou této společnosti. Imanentní kritiku ilustruji na pojmu a realitě lidské autonomie. Adornovo hájení jedince a jeho kritika upřednostňování celku souvisí s důrazem na somatičnost existence, která umožňuje nejhmatatelněji pocítit iracionalitu (domnělého) Rozumu. Individuální zkušenost, která nikdy není jen individuální, se tak stává oporou relevantní kritiky celku, o nějž se zároveň opírá.

The study illuminates the manner of Adorno’s critical engagement with Hegel’s dialectic, with a primary focus on the question of the relationship between the whole and the individual. First, I show for what reasons Adorno criticizes the primacy of the whole, and on what basis he formulates the thesis that the whole is the false. Then I pay attention to Adorno’s concept of immanent criticism: criticism is based on the norms and values inherent in society, and shows their contradiction with the reality of that society. I illustrate immanent criticism with the concept and reality of human autonomy. Adorno’s defense of the individual and his criticism of the favoring of the whole are connected with his emphasis on somatic existence, which makes it possible to perceive the irrationality of (supposed) Reason in the most tangible way. Individual experience, which is never just individual, thus underpins the relevant critique of the whole, against which it also leans.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0309400