Theunissenův Hegel, Henrichův Husserl

0524751 - FLÚ 2021 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Janoušek, Hynek
Theunissenův Hegel, Henrichův Husserl.
[Theunissen’s Hegel, Henrich’s Husserl.]
Filosofický časopis. Roč. 68, č. 1 (2020), s. 83-97. ISSN 0015-1831
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: Edmund Husserl * G. W. F. Hegel * Michael Theunissen * Franz Brentano * Immanuel Kant * Dieter Henrich * phenomenology * The Phenomenology of Spirit * a priori * intentionality
Obor OECD: Philosophy, History and Philosophy of science and technology
Způsob publikování: Open access
https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:f110660f-65e2-43fe-a48a-63bb21a5da41?article=uuid:abedad99-0826-4bfd-8d14-fe35765f88ac

Text se zaměřuje na dva pokusy srovnat Hegelovu a Husserlovu filosofii. V obou lze nalézt zajímavé podněty vybízející k dalšímu rozpracování. V pokusu Michaela Theunissena jde zejména o vztažení reflexe předmětu pro nás z Hegelova úvodu k Fenomenologii ducha k Husserlově reflexi způsobů danosti předmětu. Dieter Henrich zase poukazuje na relační strukturu hlavních určení, v nichž jsou předmětnosti myšleny a která se zdá být u Husserla zkreslena orientací na relace výkonů objektivující intencionality, v nichž tato určení dospívají k názorné danosti. V přístupech obou zmíněných autorů lze ovšem shledat nepominutelné nedostatky. Zatímco Theunissenův pokus zůstává jen na úrovni nerozpracovaného nápadu, Henrich přehlíží zásadní rozdíly v Husserlově a Kantově koncepci apriorního odůvodnění poznání. Přesto se i v těchto textech jasně ukazuje nevytěžený potenciál srovnání Husserlovy a Hegelovy filosofie, který může přispět k lepšímu pochopení těchto myslitelů a svérázu jejich koncepcí.

The text focuses on two works that compare Hegel’s philosophy with Husserl’s. In both it is possible to find interesting impetuses towards further elaboration. In Michael Theunissen’s work, this can especially be found in the relating of the reflection of the object from Hegel’s introduction to The Phenomenology of Spirit to Husserl’s reflection on the ways in which the object is given. Dieter Henrich, in turn, points to the relational structure of the principal determinations in which objects are thought and which, in Husserl, appear to be distorted by the orientation to the relations of the performances of objective intentionality, in which these determinations reach a demonstrative giveness. It is, however, possible to find significant shortcomings in the approaches of both authors. While Theunissen’s effort remains at the level of an unfinished idea, Henrich glosses over the fundamental differences between Husserl and Kant’s conceptions of the a priori justification of knowledge. Yet even these texts clearly show the untapped potential that comparing the philosophies of Husserl and Hegel can offer, which could contribute to a better understanding of these thinkers and the distinctive features of their approaches.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0309067