Ctnost dějinnosti a zatracení bezdějinných. K dějinnému aktérství v post-osvícenské středoevropské filozofické tradici

0523053 - ÚČL 2020 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Smyčka, Václav
Ctnost dějinnosti a zatracení bezdějinných. K dějinnému aktérství v post-osvícenské středoevropské filozofické tradici.
[The Virtue of Historicity and the Damnation of Non-Historic People. On Historical Agency in the Post-Enlightenment Central European Philosophical Tradition.]
Dějiny - teorie - kritika. Roč. 16, č. 2 (2019), s. 200-223. ISSN 1214-7249
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: historicity * non-historicity * redemption * memory * Central Europe
Obor OECD: Specific literatures
Způsob publikování: Open access
https://www.dejinyteoriekritika.cz/Modules/ViewDocument.aspx?Did=4723

Studie sleduje vzájemnou souvislost dějinnosti a nedějinnosti jako ustálené figury, která se v různých podobách promítala do historického myšlení od Augustinova založení křesťanských dějin jako dějin spásy přes osvícenské a hegeliánské univerzální dějiny pokroku až po současné obavy o dějinnost Evropy a vztah historie a paměti. Všímá se na jednu stranu relativní jednoty této figury, na druhou stranu ukázuje, jak se tento protiklad neustále nově konstruoval na základě odlišných hledisek (víra, svědomí, klima, státnost, rasa, otevřenost bytí…) a jak byl pragmaticky využíván pro často i protikladné politické cíle. Zaměřuje se zvláště na středoevropský kontext, kde docházelo k obzvláště dynamickému střídání vztahu dějinnosti a bezdějinnosti, činí tak ovšem především prizmatem postkoloniálních studií.

This paper explores the interrelation of historicity and non-historicity as a stable figure that has, in various ways, shaped historical thinking. This began when Augustine established Christian history as a history of redemption, continued through the Enlightenment and Hegelian universal history of progress, and can be seen in contemporary worries about the historicity of Europe and the relationship between history and memory. On the one hand, we note the relative homogeneity of this figure, while on the other hand, we demonstrate how this opposing pair has been constantly reinvented from different viewpoints (religion, conscience, climate, statehood, race, the openness of being) and been pragmatically adopted in support of often contradictory political aims. The study focuses on the Central European context, where relations to historicity and non-historicity have varied particularly significantly over time, and it does so primarily from the perspective of postcolonial studies.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0307462