Soupis sekundárních pramenů k epigrafickým a sepulkrálním památkám, uložených v archivech České republiky

0522200 - ÚDU 2020 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Roháček, Jiří
Sekundární dochování epigrafických a sepulkrálních památek v České republice a potřeba jejich evidence.
[Secondary preservation of epigraphic and sepulchral monuments in the Czech Republic and the need for their registration.]
Soupis sekundárních pramenů k epigrafickým a sepulkrálním památkám, uložených v archivech České republiky. Praha: Odbor archivní správy a spisové služby MV ČR ve spolupráci s ÚDU AV ČR, 2019 - (Roháček, J.; Růžek, V.), s. 5-18. ISBN 978-80-7616-006-4
Institucionální podpora: RVO:68378033
Klíčová slova: epigraphy * inscriptions * sepulchral monuments * secondary preservation * inventory * sources * archives * 12th–19th centuries * Czech Republic
Obor OECD: Arts, Art history

Dějiny epigrafiky jsou do značné míry přehledem úsilí o zpřístupnění co největšího počtu nápisů. Velkou roli samozřejmě hraje sekundární dochování nápisů v písemných a obrazových pramenech. Jejich rozsah je velmi široký a sahá od osobních pozůstalostí relevantních badatelů a institucí s nimi spojených, přes rodinné archivy (soupisy rodinných sepulkrálií atd.) až po archivy různých stupňů církevní, městské, patrimoniální a veřejné správy (široká škála materiálů od vizitačních protokolů po farní pamětní knihy a další „memorabilie“ různých původců, seznamy předmětů, inventáře, materiály z dotazníkových akcí, účetní materiály, smlouvy atd.). Využití se výrazně liší a závisí na druhu pramene, na osobě konkrétního původce a v neposlední řadě, zejména v případě obrazových pramenů, na úrovni jejich technické „objektivity“ (obtahy, odlitky, oklepky vs. fotografie vs. kresby).

The history of epigraphy is to a large extent an overview of the efforts to make the largest number of inscriptions accessible. A large role is, of course, played by the secondary preservation of inscriptions in written and pictorial sources. Their range is very wide and reaches from the personal legacies of relevant researchers and the institutions connected with them, through family archives (inventories of family sepulchral works etc.) to archives of various degrees of ecclesiastical, municipal, patrimonial and public administration (a wide variety of materials from the visitation protocols, to the parish memorial books and other “memorabilia” of various originators, subject lists, inventories, materials of questionnaire events, accounting materials, contracts etc.). The use differs severely. It depends on the type of source, on the person of the specific originator and, last but not least, especially in the case of the pictorial sources, on the level of their technical “objectivity” (proofs, casts, dustings vs. photography vs. drawing).
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0306697