Oslava Karla IV. v pohřebních kázáních Jindřicha z Vildštejna jako příklad morálně exhortativního dosahu funerální homiletiky

0520516 - HÚ 2020 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Večeře, Vojtěch
Oslava Karla IV. v pohřebních kázáních Jindřicha z Vildštejna jako příklad morálně exhortativního dosahu funerální homiletiky.
[Glorification of Charles IV in the funeral sermons of Henry of Wildenstein as an example of the morally exhortative scope of funeral homiletics.]
Mediaevalia Historica Bohemica. Roč. 22, č. 1 (2019), s. 73-95. ISSN 0862-979X
Institucionální podpora: RVO:67985963
Klíčová slova: Biblical exegesis * eulogy (panegyric) * sermon * funeral * Charles IV * Henry of Wildenstein(Henricus de Wildenstein) * 1378
Obor OECD: History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)
Způsob publikování: Pouze metadata

Článek se zabývá otázkou posmrtné prezentace Karla IV. ve dvou pohřebních kázáních kazatele Jindřicha z Vildštejna (Henricus de Wildenstein, OFM). První z nich bylo prosloveno v rámci několikadenních pohřebních festivit 14. prosince 1378 v malostranském chrámu Panny Marie pod řetězem, druhé pak 30. prosince téhož roku v litomyšlské katedrále při vzpomínkových exequiích. Přestože se jedná o texty spojené s tak významnou historickou událostí, nebyly doposud předmětem příliš živé odborné diskuse. Autor článku rozebírá formální hledisko těchto kázání a ukazuje, že se jedná o texty, jejichž oficiálním záměrem je biblická exegeze, tedy výklad svatého Písma. Zároveň se však jedná o oslavné řeči, v nichž je za použití četných citátů z Bible a církevních učitelů zesnulý panovník líčen jako ideální vladař, který bude spasen. Autor analyzuje jednotlivá topoi této oslavné koncepce (panegyrik) a s přihlédnutím k teoriím pozdně scholastické biblické exegeze poukazuje na nábožensky exhortativní (povzbudivou) funkci těchto kázání. Autor interpretuje idealizovaný obraz Karla IV. v pohřebních kázáních jako mimořádně efektivní prostředek k vylíčení obecného morálně-náboženského imperativu tzv. „dobrého života“, jež zakládá naději posmrtné spásy.

This article looks at the issue of the posthumous presentation of Charles IV in two funeral sermons given by the preacher Henry of Wildenstein (Henricus de Wildenstein, OFM). The first of these was delivered during days-long funeral festivities on 14th December 1378 in the Lesser Quarter’s Church of Our Lady Beneath the Chain, with the second delivered on 30th December of the same year in Litomyšl Cathedral during memorial exequys. Although their words are linked to an important historical event, they have not previously been subject to much animated expert debate. The article’s author investigates the formal aspect of these sermons and demonstrates that they provide a narrative whose official objective is biblical exegesis, i.e. an interpretation of the Holy Scriptures. At the same time, however, they were celebratory speeches which utilised numerous Bible and Church-authority quotes to depict the late sovereign as the ideal monarch, someone who would be saved. The author analyses the different topoi in the oration (panegyric), and taking account of theories of late scholastic Biblical exegesis notes the religiously exhortative (encouraging) function of the sermons. The author interprets the idealised image of Charles IV in the funeral sermons as an extraordinarily effective means for depicting the general moral and religious imperative for a so-called “good life”, which establishes the hope of posthumous salvation.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0305175