Symboly doby. Historické eseje

0511733 - HÚ 2020 CZ cze M - Část monografie knihy
Cibulka, Pavel
Žebráci a otcové chudých: Počátky etatizace a sekularizace sociálního systému.
[Beggars, the fathers of the poor. The beginnings of nationalisation and secularisation of the social system.]
Symboly doby. Historické eseje. Vol. Řada A - Monographia 89. Praha: Historický ústav, 2019 - (Hlavačka, M.; Raška, J.), s. 235-244. ISBN 978-80-7286-335-8
Institucionální podpora: RVO:67985963
Klíčová slova: beggars * fathers of the poor * social system
Obor OECD: History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

V tomto období byla tradiční dobročinnost založená na podkladě křesťanské zbožnosti a příležitostných projevů soukromé charity definitivně nahrazena institucionální péčí, jejíž počátky lze v českých zemích datovat do sedmdesátých let 18. století, její rozkvět v století devatenáctém a přežívání v první polovině 20. století. Jedním z hlavních cílů tohoto chudinského systému se stalo vymýcení žebroty z veřejných prostor. Žebrák se měl proměnit v chudého, který buď nalezne podporu v rámci otevřené chudinské péče nebo v nově zřizovaných sociálních institucích, či v případě nepodřízení se systému chudinské péče měl být podroben příslušným disciplinačním opatřením. Přes veškeré organizační úsilí zůstával boj proti žebrákům v ulicích setrvalým tématem chudinského systému 19. století. Počátkem 20. století proběhla ve velkých městech kvalitativní změna pojímání chudinských systémů, když se chudinská otázka změnila v otázku sociální.

During this period traditional charity, based on Christian piousness and occasional displays of personal charity, was definitively replaced by institutional care, the beginnings of which date back to the 1780s in the Czech lands and which culminated in the nineteenth century and survived into the first half of the 20th century. One of the main goals of this system for care of the poor became elimination of begging in public areas. Beggars were to be transformed into the poor, who either found support within the terms of open care of the poor or in the newly established social institutions, or, if they did not submit to the system for care of the poor they would be subjected to disciplinary measures. Despite all organisational efforts, the struggle against beggars in the streets remained a persistent topic in relation to the system for care of the poor in the 19th century. At the beginning of the 20th century perception of the system for care of the poor system underwent a qualitative change when the issue of poor people was transformed into a social issue.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0301971