Kdyby to neskončilo, bylo by to navždy a nikdy jinak

0511668 - ÚSD 2020 CZ cze R - Recenze
Suk, Jiří
Kdyby to neskončilo, bylo by to navždy a nikdy jinak.
[If It Hadn't Ended, It Would Have Been for Eternal Times and Never Otherwise.]
[JURČAK, A.: Bylo to na věčné časy, dokud to neskončilo: poslední sovětská generace. Praha, 2018. 386 s.]. Soudobé dějiny. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. Roč. 26, 2/3 (2019), s. 363-370. ISSN 1210-7050
Institucionální podpora: RVO:68378114
Klíčová slova: Soviet society * communist regime * late socialism
Obor OECD: History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Kniha Alexeje Jurčaka (původní vydání Everything was forever, until it was no more: The last Soviet generation. Princeton (NJ), Princeton University Press 2005) podle recenzenta usiluje o plastický a přesný obraz dobové reality a mentality, jak se jevily sovětským občanům v posledních desetiletích před pádem komunistického systému. Autor ji napsal ve Spojených státech ve zjevné reakci na zjednodušené, binárně založené výklady pozdního sovětského komunismu na Západě, argumentuje s nevšední invencí a precizně uplatňuje svá metodologická východiska při rozborech konkrétních sociálních jevů. Vychází přitom z ústřední teze o platnosti autoritativního (marxisticko-leninského) diskurzu v SSSR, který ovšem umožňoval rozmanité výklady za účelem naplňování individuálních zájmů a cílů a jehož rozklad v době Gorbačovovy perestrojky vedl ke zhroucení celého systému. Recenzent však namítá, že tato teze má mnohem omezenější interpretační váhu a že autor zobecňuje selektivní sociální zkušenost komsomolských funkcionářů, když se snaží doložit, že sovětští lidé se nestavěli do opozice vůči systému, ale jen si vytvářeli vlastní životní prostor mimo něj. Recenzent se zamýšlí nad povahou a hranicemi politické rezistence v komunistickém systému a nakonec upozorňuje na problematické pokusy některých českých historiků aplikovat Jurčakovy teze na výklad československých poměrů.

In the reviewer´s opinion, the book Everything was forever, until it was no more: The last Soviet generation by Alexei Yurchak (original edition: Princeton (NJ), Princeton University Press 2005) strives to provide a plastic and accurate picture of the period reality and mentality as they appeared to Soviet citizens in the last decades before the fall of the Communist regime. The author wrote it in the United States, obviously reacting to simplified, binary interpretations of the late Soviet Communism in the West. The author presents his arguments in an extremely inventive manner, precisely employing his methodological principles when analysing specific social phenomena. In doing so, he builds his analyses around a central principle of validity of the authoritative (Marxist-Leninist) discourse in the Soviet Union, which, however, permitted various interpretations for the purpose of fulfilling individual interests and goals and whose decomposition at the time of Gorbachev´s perestroika led to the collapse of the whole system. However, the reviewer argues that the above principle has a much lower interpretation weight and that the author generalises selective social experience of Komsomol functionaries when attempting to prove that, rather than opposing the system, Soviet people were creating their own living space outside it. The reviewer contemplates the nature and limits of political resistance in a Communist system and, in the end, takes note of problematic attempts of some Czech historians to apply Yurchak´s propositions to interpret the situation in Czechoslovakia.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0301892