Česká republika a diaspora: co bylo a co bude?

0508866 - EÚ 2020 RIV CZ cze B - Monografie kniha jako celek
Brouček, Stanislav - Barteček, I. - Beranská, Veronika - Grulich, T. - Jakoubek, M. - Kočí, J. - Lozoviuk, P. - Marek-Vejvoda, J. - Martínek, L. - Sulitka, Andrej - Uherek, Zdeněk - Ulč, O.
Česká republika a diaspora: co bylo a co bude?.
[The Czech Republic and the Diaspora: What was and what will be?]
Praha: Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.: Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2019. 309 s. ISBN 978-80-88081-24-1; ISBN 978-80-7415-190-3
Grant ostatní: AV ČR(CZ) StrategieAV21/13
Program: StrategieAV
Institucionální podpora: RVO:68378076
Klíčová slova: Czechs Abroad * Diaspora * Migration * Migration Policy
Obor OECD: Antropology, ethnology

Publikace obsahuje sumarizaci toho, co se za poslední téměř tři desítky let udělalo pro pochopení místa a úlohy exilu a emigrace v novodobých českých dějinách. Avšak hlavním naším cílem se stal popis vývoje vztahu českého státu a české společnosti k lidem žijícím v zahraničí, kteří se hlásí k těmto dvěma entitám (ke státu a společnosti) cítíce se být z povahy svého zakotvení v cizině stále součástmi české společnosti, případně i státu. Období posledních tří desetiletí periodizujeme následujícím způsobem. V prvním období v letech 1990–1996 byla váha problémů soustředěna kolem návratu exilu. Ve druhém období v letech 1997–2006, kdy se ukazovalo, že „tzv. druhý život exilu po návratu domů“ je nepřijatelný, se pomalu rodila myšlenka revitalizovat známou tendenci z období meziválečného Československa o dvou větvích českého (resp. československého) národa: větve domácí, tj. v prostoru českých zemí (resp. Československa), a té druhé, která žije dočasně nebo trvale v zahraničí. Období je charakterizováno úsilím o hledání jednotné krajanské obce. Třetí období vytčené léty 2007 2018 zaznamenává občasný akcent přinutit politickou reprezentaci k nové institucionalizaci vztahu státu k diaspoře.

The publication contains a summarization of what has happened over the past almost thirty years for understanding the place and role of exile and emigration in modern Czech history. Although our main aim became the description of the relation Czech state and Czech society to the people living abroad, who claim to be part of these two entities (to be part of the state and the society), feeling to be from the nature of their anchorage abroad, to still be a component of Czech society or also the state. We can periodize the last three decades in the following way. In the first period in 1990–1996, the weight of the problems was centred around the return of exiles. In the second period in 1997–2006, when it was shown that „the so-called second life of an exile after returning home“ is unacceptable, the idea of revitalizing the well-known tendency from interwar Czechoslovakia was gradually born about two branches of the Czech (or Czechoslovak) nation: the domestic branch, i.e. in the space of the Czech lands (or Czechoslovakia) and the second, who lives temporarily or permanently abroad. The period is characterized by efforts to find a cohesive compatriot community. The third period demarcated by 2007 2018 is marked by an occasional accent of forcing the political representation to re-institutionalize the state’s relationship to the diaspora.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0302241