“Postdramatické divadlo” Hanse Thiese Lehmanna jako jedno z konceptuálních východisek monografie Horizonty evropského dramatu

0503238 - ÚČL 2019 CZ cze R - Recenze
Kudlová, Klára
“Postdramatické divadlo” Hanse Thiese Lehmanna jako jedno z konceptuálních východisek monografie Horizonty evropského dramatu.
[“Postdramatic Theatre“ of Hanse-Thies Lehmann as one of the conceptual bases of the monograph Horizons of European drama.]
[AUGUSTOVÁ, Z.; JIŘÍK, J.; JOBERTOVÁ, D.: Horizonty evropského dramatu. Současný divadelní text mezi dramatickými a postdramatickými tendencemi]. Divadelní revue. Divadelní ústav. Roč. 29, č. 3 (2018), s. 95-100. ISSN 0862-5409
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: Lehmann, Hans-Thies * postdramatical theatre
Obor OECD: Specific literatures

Ve svém úvodu zkoumá tato recenzní studie nejprve kontext, ve němž Hans-Thies Lehmann publikoval v roce 1999 svůj slavný monografický esej Postdramatické divadlo/Postdramatisches Theater. Připomíná klíčové rysy, které Lehmann zahrnul pod svůj zastřešující koncept postdramatického divadla, a debatu, již vyvolal na poli divadelní vědy. Uvádí klíčové mezinárodní oponenty Lehmannovy teorie a jejich polemiku s ústředním Lehmannovým konceptem (zejména u Elinor Fuchs). Mapuje také recepci tohoto pojmu v prostoru české teatrologie. Poté nabízí detailní představení monografie Horizonty evropského dramatu. Současný divadelní text mezi dramatickými a postdramatickými tendencemi a recenzní shrnutí jejího přínosu. Upozorňuje na dvoudílnou konstrukci celé práce (zatímco česky psaná část funguje jako bedekr pro oblast současného evropského dramatu, anglicky psaná část je dedikována teoretickým fenoménům spjatým s postdramatickým divadlem). Zvláštní pozornost je věnovaná první kapitole „Změna paradigmatu v německojazyčném divadle a dramatu“ z pera Zuzany Augustové, která slouží jako vzorová kapitola pro celou první část. Dále je shrnut přínos všech jednotlivých kapitol. Jmenovitě tedy textu Martiny Schlegelové o britském dramatu, Víta Pokorného o českém dramatu, Jana Jiříka o polském dramatu, Marcely Magdové o ruském dramatu a Kateřiny Bohadlové o italském dramatu. Pozornost je také věnována teoretickým kapitolám, jejichž autory jsou Teresa Kovacs, Piotr Olkusz, Lenka Jungmannová and Patrice Pavis. Závěrem tato recenzní studie konstatuje, že pojem postdramatického divadla je relevantní zejména pro oblast německojazyčného divadla a že zatímco v období přelomu tisíciletí posloužil jako cenný impuls pro teatrologické debaty, do současnosti svoji nosnost už převážně vyčerpal.

The study review opens with close examination of the context in which Hans-Thies Lehmann essay The Postdramatic Theatre/Postdramatisches Theater (1999) was published, the key features Lehmann gathered under the overarching concept of postdramatic theatre, and the debate it initiated in the field of theatrical science. It names key international opponents of Lehmann´s theory and their polemics with the concept (especially Elinor Fuchs) and also maps the reception of the term within the realm of Czech theatrical science. It then proceeds to close inspection of the monograph Horizonty evropského dramatu. Současný divadelní text mezi dramatickými a postdramatickými tendencemi/The horizons of European Drama. Contemporary theatrical text between dramatic and postdramatic tendencies, underlining its two-partite construction (the Czech part of the monograph serving as a sort of guide to the contemporary European drama; the briefer second one – written in English – accommodating various theoretical reflections of phenomena related to postdramatic theatre). The following part then analyses each of the eleven chapters of the book individually. Special attention is paid to the first chapter “Změna paradigmatu v německojazyčném divadle a dramatu”/”The change of paradigm in German speaking theatre and drama” authored by Zuzana Augustová, as is considered to be a sampling chapter of the first part of the book. Also the following chapters by Martina Schlegelová (on British drama), Vít Pokorný (Czech drama), Jan Jiřík (Polish drama), Marcela Magdová (Russian drama) and Kateřina Bohadlová (Italian drama) are individually reviewed. Also the theoretical chapters by Teresa Kovacs, Piotr Olkusz, Lenka Jungmannová and Patrice Pavise are summarised. The study review closes with the observation that postdramatic theatre is a term especially relevant to German and Austrian theatrical praxis, and that while it furthered theoretical reflection at the turn of millennium, by now it has to a degree lost its conceptual asset.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0295062