Divadlo proti divadlu

0502381 - ÚČL 2019 CZ cze R - Recenze
Kudlová, Klára
Divadlo proti divadlu.
[IBSEN, H.: Nepřítel lidu]. A2. A2. Roč. 15, č. 5 (2019), s. 8. ISSN 1803-6635
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: Ibsen, Henrik * drama * Lachende Bestien * Hába, Michal
Obor OECD: Performing arts studies (Musicology, Theater science, Dramaturgy)

Recenze se zabývá premiérovým představením Nepřítele lidu inscenovaným divadelní skupinou Lachende Bestien v pražském divadle Komedie. Režisér, Michal Hába, svou inscenací klade otázky „stálé aktuálnosti“ této Ibsenovy hry napsané před 137 lety. Prostředky, které používá pro svůj dialog s Ibsenovým textem, zahrnují neobvyklé intertextuální spoje (nejvýraznější je v tomto ohledu dopis Grety Thunbergové, patnáctileté švédské ekologické aktivistky, dále pak pasáže z Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka), zvukový doprovod představení, zapojující prvky ze sitcomů a reality show a české country hudby i další meta-divadelní prvky brechtovského zcizování. Velmi invenční gesto jeho režie je spojení dvou protikladných postav starosty Petra Stockmanna a jeho mladšího bratra doktora Tomáše Stockmanna do jediné role. Představitel obou Stockmannů, Miloslav König, se s hereckou náročností této dvojrole vyrovnává bravurně. Celá inscenace funguje v intencích „divadla proti divadlu“ nebo „divadla svědomí“, tak jak je ve svých analýzách her Elfriede Jelinek vymezuje teatroložka Barbora Schnelle.

The critique reviews a first night performance of The Enemy of People staged by the theatrical group Lachende Bestien in Prague Komedie theatre. The director, Michal Hába, aimed both at questioning and actualising the „unfading relevance“ of this Henrik Ibsen´s play written 137 years ago. The means he used for his objective complied of textual insertions (most notably, a letter by Greta Thunberg, the 15-year-old Swedish ecological activist, but also parts of Josef Čapek´s The Tales of Doggie and Moggie), implementation of specific sound features derived from reality shows, sitcoms, but also from Czech country music, and also of other meta-theatrical means of Brechtian alienation. One of the most inventive directorial gesture is integrating the two contradictory figures of mayor Peter Stockmann and his younger brother, doctor Thomas Stockmann, as written by Ibsen, into one role. The protagonist of the performance, Miloslav König, befits the requirements of this demanding task in a perfect way. The whole staging meets the principals of “theatre against theatre” or “theatre of conscience” as defined in the theatrological analyses of Elfriede Jelinek´s plays by Barbora Schnelle.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0294322