Produkce modernity a časový hiát

0500614 - ÚČL 2019 RIV CZ cze C - Konferenční příspěvek (zahraniční konf.)
Smyčka, Václav
Produkce modernity a časový hiát.
[The production of modernity and the time hiatus.]
Pochopit vteřinu. Prožívání času v české kultuře 19. století. Praha: Academia, 2019 - (Hrdina, M.; Piorecká, K.; Bendová, E.), s. 7-23. ISBN 978-80-200-2932-4.
[Plzeňské sympozium k problematice 19. století /38/: Pochopit vteřinu: Prožívání času v české kultuře 19. století. Plzeň (CZ), 22.02.2018-23.02.2018]
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: time regime * present * Sattelzeit * Koselleck, Reinhard * Luhmann, Niklas * Assmann, Aleida
Obor OECD: Specific literatures

Tématem studie je vynoření moderního časového režimu na přelomu 18. a 19. století ve středoevropském kontextu. Tuto proměnu časovosti tematizuje na rovině teoretické jako topos kulturních věd i historicky na několika materiálových příkladech shrnutých do tří chronologických řezů. Zatímco první část studie je věnována kritice různých způsobů popisu zmíněné proměny historické časovosti, druhá část má ukázat konkrétní uplatnění přístupu, který rozvinul R. Koselleck a především A. Assmannová a N. Luhmann. Ti popisují tuto proměnu časového režimu jako snahu společnosti utvářet vlastní temporální struktury zúžením přítomnosti, aby tak bylo možné operacionalizovat zkušenost a očekávání. Jasnějším dělením zkušenosti na prožitou a očekávanou, starou a novou, se usnadňuje selekce paměti a stejně selektivní utváření scénářů budoucího jednání. Tímto kladením časového hiátu do stále užší přítomnosti lze ovšem produkovat modernitu jen za tu cenu, že je přítomnost vnímána jako nestabilní, stále unikající bod, jenž paradoxně nenabízí dostatek prostoru k jednání. Přítomnost je proto vnímána v modením časovém režimu jen jako rychle ubíhající období přechodu a krize mezi přehlednou minulostí a jasně osvětlenou budoucností. Materiálové řezy českým dějepisectvím, publicistikou, filosofií dějin a literaturou z 90. let 18. století, období napoleonských válek a ze závěru předbřeznové doby představuje studie jako tři fáze tohoto procesu „zčasovění“ moderního časového režimu.

The topic of this study is the emergence of the modern time regime during what is known as the Sattelzeit, i.e. the turn of the 18th and the 19th centuries in the Central European context. This transformation in temporality is even thematized historically at the theoretical level as a topos of cultural studies using several material examples summarized within three chronological profiles. While the first part of the study focuses on criticism of the various ways to describe this transformation in historical temporality, the second part is meant to demonstrate the specific application of the approach developed by Reinhard Koselleck, and in particular by Aleida Assmann and Niklas Luhmann. These describe the transformation of the time regime as an attempt by society to create its own temporal structures by narrowing down the present in order to facilitate the operationalization of experience and expectations. A clearer division of experience into lived and expected, old and new, facilitates the selection of memory and likewise the selective formation of future action scenarios. However, this imposition of a time hiatus upon an ever narrowing present may only produce modernity at the expense of the present being perceived as an unstable, ever-fugitive point, which paradoxically does not offer sufficient space for action. Hence the present in the modern time regime is only perceived as a rapidly passing transitional period and a crisis between a transparent past and a clearly illuminated future. Material cross-sections through Czech history, journalism, philosophy of history and literature from the 1790s, the Napoleonic Wars and the end of the pre-1848 period are presented by the study as three stages in this process of the temporalization of the modern time regime.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0292694