Časnost romantiků. Poznámky k pojetí a figuraci času

0500604 - ÚČL 2019 RIV CZ cze C - Konferenční příspěvek (zahraniční konf.)
Hrbata, Zdeněk
Časnost romantiků. Poznámky k pojetí a figuraci času.
[The temporality of the Romantics. Notes on the conception and figuration of time.]
Pochopit vteřinu. Prožívání času v české kultuře 19. století. Praha: Academia, 2019 - (Hrdina, M.; Piorecká, K.; Bendová, E.), s. 191-201. ISBN 978-80-200-2932-4.
[Plzeňské sympozium k problematice 19. století /38/: Pochopit vteřinu: Prožívání času v české kultuře 19. století. Plzeň (CZ), 22.02.2018-23.02.2018]
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: time * poetry * transience * transcendence * fatality * escape
Obor OECD: Specific literatures

Intenzivní vědomí nebo prožitek času jsou jedním z ústředních témat literatury 19. století, zvláště u autorů, kteří jsou označováni za romantické. Prostřednictvím několika příkladů se zaměřujeme na poezii těch osobností (A. de Lamartine, V. Hugo, J. Vrchlický aj.), kteří se ve své tvorbě pokoušejí čelit nezvratnému běhu času (dávné, vergiliovské téma: „fugit irreparabile tempus“, traktované též F. Petrarkou, P. de Ronsard ad.) přivoláváním a vzkříšením minulosti, konzervováním a zvěčňováním minulého, vzpomínky. Ta např. proniká do přítomnosti subjektu a podílí se na utváření kontinua, kdy plynoucí čas, jemuž v romantické koncepci umění má vzdorovat také sama tvorba, neznamená nutně jen mizení a ztrátu. – Proti tomu stojí Baudelairovy podoby a figurce času jako univerzálního zla, destruktivního nepřítele lidí budícího stálou úzkost, ničitele, kterého není možné eliminovat, ale jemuž lze, alespoň dočasně, vzdorovat různými formami úniku.

The intensive awareness or experience of time is one of the central topics of 19th century literature, particularly among authors considered Romantic. By way of several examples we focus on the poetry of these individuals (e.g. A. de Lamartine, V. Hugo and J. Vrchlický), whose work attempts to confront the irreversible course of time (the ancient, Virgilian subject: „fugit irreparabile tempus“, also dealt with by e.g. Petrarch and Pierre de Ronsard) by invoking and resurrecting the past, conserving and immortalizing the past, and with memories. For example, this penetrates the present of the subject and is involved in the creation of the continuum, when the passage of time, which in the Romantic conception of art is to be resisted by creation itself, does not necessarily entail disappearance and loss. In contrast to this we have Baudelaire's figures and the figure of time as the universal evil, the destructive enemy of the people provoking constant anxiety, the destroyer who cannot be eliminated, but who can, at least temporarily, be resisted by various forms of escape.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0292686