K užívání reflexivní deagentní konstrukce v češtině 15.–17. století

0498947 - ÚJČ 2019 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Pergler, Jiří
K užívání reflexivní deagentní konstrukce v češtině 15.–17. století.
[Usage of the reflexive agent-demoting construction in 15th–17th-century Czech.]
Studie z aplikované lingvistiky. Roč. 9, zvláštní vydání (2018), s. 85-105. ISSN 1804-3240. E-ISSN 2336-6702
Institucionální podpora: RVO:68378092
Klíčová slova: agent demotion * Czech * diachrony * reflexive agent-demoting construction * reflexivity * situation type
Obor OECD: Linguistics
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/103952/Jiri_Pergler_85-105.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Článek se zabývá českou reflexivní deagentní konstrukcí (tj. konstrukcí, v níž slovesný tvar obsahuje reflexivum se a agens je odsunut z pozice syntaktického subjektu), pozornost je přitom soustředěna na užívání této konstrukce v 15.–17. století, tedy v období, pro něž je v literatuře uváděn výrazný nárůst její frekvence. Cílem je identifikovat typické kontexty (situační typy), v nichž se tato konstrukce užívala, a popsat jejich prototypické formální, sémantické i pragmatické rysy týkající se slovesa, jeho participantů i struktury jako celku. Situační typy dělíme do dvou skupin: u typů první skupiny jde zpravidla o generalizaci nad eventualitami s univerzálním či generickým agentem, ve druhé skupině jde typicky o negeneralizovanou eventualitu s agentem individuálním. V první skupině jsou popsány situační typy habituálnost, obecná zákonitost, obecná možnost/nemožnost, instrukce/návody, obecná nutnostní modalita a hypotetická okolnost, ve druhé pak metatext, pragmatická nepřímost, performativ, prominence patientu a prostá defokalizace agentu. Výsledný popis je možné využít k porovnání fungování této konstrukce se situací v jiných fázích vývoje češtiny i s distribucí dalších deagentních prostředků, které s reflexivní konstrukcí v češtině koexistovaly či koexistují.

This paper deals with the Czech reflexive agent-demoting construction (i.e. the construction in which the verb form contains the reflexive marker se and the agent is demoted from the subject position), more specifically, with the usage of this construction in 15th–17th century, a period when a notable increase of its frequency is documented in the literature. The aim is to identify the typical contexts (situation types) in which the construction was used and to describe their prototypical formal, semantic and pragmatic features with regard to the verb, its participants and the pattern as a whole. The situation types are divided into two groups: (1) the types typically expressing generalizations over eventualities with universal/generic agents, and (2) the types tending to express non-generalized eventualities with individual agents. The types in the first group include habituality, general truths, general (im)possibility, instructions, general modality of necessity and hypothetical circumstances, the second group contains metatexts, pragmatic indirectness, performatives, prominence of the patient and simple defocusing of the agent. The presented description can be used for comparing the functions of this construction with the situation in other diachronic periods, as well as with the distribution of other agent-demoting constructions which either coexisted or still coexist with the reflexive construction in Czech.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0291306