Česko-slovenství také z druhé strany

0496361 - EÚ 2019 RIV SK cze J - Článek v odborném periodiku
Brouček, Stanislav
Česko-slovenství také z druhé strany.
[Czecho-slovakianism from the Other Side.]
Slovenský národopis. Roč. 66, č. 3 (2018), s. 331-339. ISSN 1335-1303. E-ISSN 1339-9357
Institucionální podpora: RVO:68378076
Klíčová slova: migration * the birth of Czechoslovakia * ethnographic movement * foreign Czechs and Slovaks
Obor OECD: Antropology, ethnology
https://www.sav.sk/journals/uploads/09291759etno3-2018-broucek.pdf

Esej se pokouší definovat českoslovenství jako nadnárodní neinstitucionalizovaný organismus, jako soudržnost s mravní dimenzí eliminující nacionalismus, jak český, tak i slovenský. Z hlediska historického vývoje konstatuje, že Českoslovenství existuje průběžně navzdory různým nedorozuměním jako nepřetržitá kulturní přitažlivost, která se zrodila v 19. století. Hodnotí česko-slovenské sbližování v době přípravy na pražskou národopisnou výstavu v roce 1895. Všímá si politických pozic obou národů žijících sice v jednom rakousko-uherském soustátí, avšak hledající každý zvlášť svou vlastní cestu za důstojnou národní perspektivou. Stať přechází k období první světové války, které přineslo vlivem řady okolností mimořádnou šanci utvořit společný stát, Československou republiku, která byla opřena o státotvorný element Čechy a Slováky. Ten byl definovaný jako československý národ. Politický koncept československého národa se však neujal. Nejenom proto, že to byla právě politická konstrukce národa realizovaná cestou ze shora (tak ale vznikl třeba německý národ), ale pravděpodobně proto, že tento koncept měl příliš malé mocenské ambice. Českoslovenství bylo mnohokráte zkoušeno a prověřováno ze síly svých hodnot, na nichž vzniklo, a to nejen v hranicích bývalého Československa, ale také ve vztazích zahraničních Čechů a Slováků k sobě navzájem a také k původnímu domovu.

The essay seeks to define Czecho-slovakianism as a supra-national non-institutionalised organism, as unity with a moral dimension that eliminates nationalism – both Czech and Slovak one. From the point of view of historic development, the essay notes that Czechoslovakianism has been existing continuously, despite many misunderstandings, as permanent cultural attractiveness born in the 19th century. It analyses the Czecho-slovak convergence at the time of preparation of the Prague ethnographic exhibition in 1895 and observes the political positions of both nations living in one Austro-Hungarian state union, but seeking “their” own path towards a decent national perspective. The article subsequently deals with the World War I period which offered, under the influence of a series of circumstances, an exceptional chance to create a common state, the Czechoslovak Republic, backed by the state-building element of Czechs and Slovaks. This element was defined as the Czechoslovak nation. The political concept of the Czechoslovak nation, however, did not work. Not only because it was a political construct of the nation built on a top-down basis (as the German nation), but assumingly also because this concept had too few power ambitions. Czechoslovakianism was repeatedly tested and verified from the point of view of the power of its values on which it was based, not only within the borders of former Czechoslovakia, but also in the relations between foreign Czechs and Slovaks and in their relationship to their homeland.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0289159