Imaginace a forma: mezi estetickým formalismem a filosofií emancipace: studie Josefu Zumrovi

0489318 - FLÚ 2019 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Pokorný, Martin Z.
Dvojí tvář přírody v Schellingově “Kláře” a Máchově “Máji”.
[The Two Faces of Nature in Schelling’s “Clara” and Mácha’s “May”.]
Imaginace a forma: mezi estetickým formalismem a filosofií emancipace: studie Josefu Zumrovi. Praha: Filosofia, 2018 - (Landa, I.; Mervart, J.), s. 27-49. Studie a prameny k dějinám myšlení v českých zemích, 17. ISBN 978-80-7007-500-5
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: Friedrich Wilhelm Joseph Schelling * Karel Hynek Mácha * Romanticism * nature * perfection * transience * melancholy * ideal world * Platonism
Obor OECD: Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Článek představuje historicky první pokus o srovnání Schellingova a Máchova obrazu světa. Vychází z předpokladu, že východiska a cíle obou autorů jsou v mnohém podobná, či dokonce shodná. Uvedený předpoklad je ověřován metodou srovnávání témat, pojmů a metafor, jež se objevují při popisu vztahu člověka a přírody ve filosofickém rozhovoru Klára (Schelling) a v básni Máj (Mácha). Rozbor ústí v závěru, že oba autoři shodně v duchu romantismu oslavují krásu a živost přírody, ale že oba zároveň konstatují, že přes veškerou svou přitažlivost a krásu (dokonalost) příroda člověku k pocitovému a duchovnímu naplnění nepostačuje, protože trpí zásadním nedostatkem: je prodchnutá pomíjivostí. Pomíjivost v přírodě tématizují oba autoři shodně na fenoménech–obrazech květiny, rosy a především západu slunce. Příroda se tak vyjevuje dvojznačně: na jedné straně láká člověka svou krásou a harmonií k pozemskému životu, na druhé straně odkazuje – v tradici křesťanství a platonismu – svojí nedokonalou krásou na krásu dokonalou, na dokonalý (ideální, posmrtný) svět. V té míře, jak příroda v člověku probouzí touhu po dokonalém světě, probouzí v něm i smutek (melancholii) z tohoto světa, ba dokonce touhu tento svět opustit (zemřít).

The article represents the first scholarly attempt to compare Schelling’s and Mácha’s images of the world. It works from the premise that the two authors’ points of departure and goals are similar and in many ways even identical. This premise is tested by comparing the themes, concepts and metaphors describing the relationship between man and nature in Schelling’s philosophical dialogue Clara and in Karel Hynek Mácha’s poem May. The article concludes that although both authors, in the spirit of romanticism, celebrate the beauty and liveliness of nature, at the same time they state that despite nature’s beauty (or perfection), nature is not capable of offering man sufficient sensuous or spiritual fulfillment, because it suffers from a fundamental imperfection: transience. Nature’s transience is illustrated by both authors through the poetic images of flowers, dew and, above all, the sunset. Nature appears ambiguously: on the one hand, it attracts man by its beauty and harmony with earthly life, on the other hand, it points – in the traditon of Christianity and Platonism – to a better (posthumous or ideal) world. To the extent that nature awakens in man a desire for a perfect world, there is born in him a sorrow (melancholy) or even a desire to leave this world (to die).
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0283757