Jedno slunce na nebi, jeden vládce na zemi. Legitimita moci ve světě 14. století

0488079 - OÚ 2018 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Filipský, Jan
Zdroje legitimity sinhalského buddhistického státu na Šrí Lance v pozdním středověku.
[The Sources of Legitimacy of the Sinhalese Buddhist State in Sri Lanka in the Late Middle Ages.]
Jedno slunce na nebi, jeden vládce na zemi. Legitimita moci ve světě 14. století. Praha: Academia, 2017 - (Beránek, O.; Cermanová, P.; Hrubý, J.), s. 383-409. ISBN 978-80-200-2738-2
Institucionální podpora: RVO:68378009
Klíčová slova: legitimacy * power * South Asia * Southeast Asia * Middle Ages
Obor OECD: History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Kapitola se soustřeďuje na kritické období v historickém vývoji sinhalského království na Šrí Lance, poznamenané úpadkem moci, pokračující územní fragmentací a zápasem o politické přežití v průběhu 14. stol. Na základě rozboru pálijských buddhistických kronik, epigrafických pramenů a orální tradice ukazuje, že v kolektivním vědomí Sinhalců, většinového etnika indoárijského původu, ostrov Lanka od nepaměti tvoří ucelené území, jež si zakladatel buddhismu vyvolil jako místo rozkvětu své nauky a jeho obyvatele předurčil za její ochránce a udržovatele. Přestože se pod vlivem vnitřních rozbrojů a vnějších vpádů centrum samostatného sinhalského státu přesouvalo hlouběji do vnitrozemí a podstatně se menšil rozsah území pod jeho přímou kontrolou, vládce Sinhalců se před světem prezentoval jako naplňovatel Buddhova odkazu na celé Šrí Lance. Jeho svrchovaný status jako pravoplatného vládce mu mj. zajišťovala role ochránce Buddhova zubu, posvátné relikvie uctívané jako trvalý symbol sinhalské státnosti. Hlavním zdrojem legitimity státní moci však bylo naplňování buddhistického ideálu spravedlivého panovníka, jenž působil jako univerzální vladař usilující o vítězství Buddhou nastoleného mravního řádu. Jako ztělesnění vladařských ctností se dočkal zbožštění, posvátné úcty a výsostného postavení bódhisattvy (příštího Buddhy). Studie staví tento koncept do kontrastu s pojetím vladařské moci jako nástroje územní expanze popsaným v hinduistické učebnici státovědy Arthašástře, který uplatňovali vládci severního království, průběžně osidlovaného drávidskými přistěhovalci z jižní Indie, jež se na přelomu 13. a 14. stol. ustavilo na poloostrově Jápané a neúspěšně usilovalo o podmanění jižních oblastí ostrova.

The chapter focuses on the critical period in the history of the Sinhalese kingdom in Sri Lanka, marked by the decline of its power, territorial fragmentation and struggle for political survival in the course of the 14th century. Based on the interpretation of Pali Buddhist chronicles, epigraphic sources and oral tradition it demonstrates that in the collective consciousnes of the Sinhalese, a majority ethnic group of the Indo-Aryan origin, the island of Sri Lanka is considered a hallowed land chosen by the Lord Buddha for his teachings to flourish, with its inhabitants privileged to act as its custodians and upholders. Notwithstanding the gradual abandonment of the old capitals and drift inland due to the internal strife and external invasions, the ruler of the Sinhalese state had never failed to present himself as a perpetuator of Buddha’s heritage on the whole island, irrespective of the shrinking extent of territory under his real control. In popular perception, he never ceased to be a legitimate sovereign of Sri Lanka primarily as the protector of the Buddha tooth relic, because it was believed that whoever holds the holy relic, conceived as a perpetual symbol of Sinhalese statehood, holds the governance of the country. However, the major source of legitimacy of state power was the fulfilment of the Buddhist ideal of a righteous king conceived as a universal ruler striving for the victory of the moral order introduced by the Buddha. As a paragon of kingly virtues he came to be associated with divinity, enjoying veneration, sanctity and the supreme status associated with a Bodhisattva (or future Buddha). This concept is contrasted with the Arthashastric perception of kingship as an instrument of territorial expansion followed by the rulers of the northern kingdom established at the turn of the 13th and 14th centuries in the Jaffna peninsula and continually settled by Hindu Dravidian immigrants from South India, that unsuccessfully attempted to subjugate the southern parts of the island
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0282704