Komunistická strana Československa ve volbách roku 1946

0487897 - ÚSD 2018 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Pernes, Jiří
Komunistická strana Československa ve volbách roku 1946.
[The Communist Party of Czechoslovakia in the Elections of 1946.]
Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Roč. 10, č. 1 (2017), s. 265-289. ISSN 1803-411X
Institucionální podpora: RVO:68378114
Klíčová slova: Czechoslovakia * elections * Communist Party of Czechoslovakia * pre-election struggle * campaigning
Obor OECD: History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

V roce 1946 proběhly v Československu první parlamentní volby po druhé světové válce. Staly se příležitostí k mocenskému střetu demokratických sil s komunisty, kteří od roku 1945 ovládali rozhodující politické pozice v zemi, včetně ministerstva vnitra, informací a dalších klíčových úřadů. Nekomunistické politické strany si od voleb slibovaly oslabení pozic KSČ, upevnění demokratických struktur a posílení vazeb Československa s demokratickým Západem. Avšak výsledek voleb, které se konaly 26. května 1946, byl velkým překvapením: vítěznou stranou se stala právě KSČ, která v českých zemích získala 40, 17% všech odevzdaných hlasů, na Slovensku pak KSS (Komunistická strana Slovenska), které svůj hlas dalo 33, 39% voličů. Přestože tedy v celostátním měřítku bezmála dvě třetiny československých občanů volily strany nekomunistické, upevnil výsledek voleb pozice komunistů: ministerským předsedou se stal komunistický vůdce Klement Gottwald a KSČ získala další ministerská křesla. Přesvědčivé volební vítězství dodalo komunistům sebevědomí: do dalšího období šli s heslem „získání nadpoloviční většiny národa“, kterému měl napomoci program „specifické cesty KSČ k socialismu“. Zhoršování mezinárodněpolitické situace ve druhé polovině roku 1946 a v roce 1947 vedlo k vyostřování vnitropolitických podmínek v Československu. Tento vývoj vyvrcholil v únoru 1948 porážkou demokratických sil a nastolením komunistické diktatury. Předložená studie se snaží vysvětlit důvody, vedoucí k vítězství KSČ ve volbách roku 1946, a objasnit její postup v oblasti organizační, agitační a politické.

In Czechoslovakia the first parliamentary elections after World War II were held in 1946. They became an opportunity for a power conflict between democratic forces and the communists who controlled, since 1945, the decisive political positions in the country, including the ministries of interior, information and other key offices. The non-communist political parties expected that the elections would weaken the positions of the Communist Party of Czechoslovakia, consolidate democratic structures and strengthen the links between Czechoslovakia and the democratic West. However, the result of the elections held on 26 May, 1946, was a big surprise: it was no else but the Communist Party of Czechoslovakia that won, obtaining 40.17 % of all votes in the Czech lands, and in Slovakia the Communist Party of Slovakia with 33.39 % of votes. Although on the national level almost two thirds of Czechoslovak citizens voted for non-communist parties, the result of the elections consolidated the positions of communists: the communist leader Klement Gottwald became prime minister and the Communist Party of Czechoslovakia obtained further ministerial seats. The convincing victory in the elections raised the communists’ self-confidence: their slogan for the following period was „to secure overall majority of the nation“, which was to be achieved through the programme of „the Communist Party of Czechoslovakia specific way to socialism“. The deterioration of the international political situation in the latter half of 1946 and in 1947 led to the worsening of the internal political conditions in Czechoslovakia. In February 1948 this development culminated with the defeat of democratic forces and the onset of communist dictatorship. The submitted study attempts to explain the reasons leading to the victory of the Communist Party of Czechoslovakia in the 1946 elections and to clarify its practice in the field of organisation, campaigning and politics.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0282882